Soudkyně: než někoho prohlásím za mrtvého, pátrám

Monika Mikšovská z kolínského okresního soudu o tom ví své. Někdy si totiž zahraje třeba i na detektiva. Třeba když se snaží získat co nejvíce informací k důležitým případům jakým je ten, kvůli němuž Deník Moniku Mikšovskou oslovil.

Oč jde? Pečlivý čtenář našeho listu ví. O kauzu Josefa Vokouna, muže, který beze stopy zmizel v srpnu roku 2001 ze svého bydliště ve Velkém Oseku a od té doby o sobě nepodal žádnou zprávu. Jak jsme v Deníku již několikrát v rámci miniseriálu o tomto příběhu informovali, soudkyně Mikšovská má na základě návrhu Vokounova údajného věřitele z Prahy rozhodnout, zda nezvěstného prohlásí za mrtvého.

„Stane se tak, pokud se do letošního 29. listopadu Josef Vokoun soudu nepřihlásí a ani nedojde zpráva, že je naživu. Informovat soud může i ten, kdo by ho spatřil, nebo o něm věděl,“ uvedla Monika Mikšovská.

Jak takové pátrání soudkyně po nezvěstném člověku vypadá?

Protože mi zákon ukládá shánět o případu informace všemi dostupnými prostředky, musím hledat příbuzné, kamarády či známé nezvěstného člověka.

To zní, jako kdybyste si hrála na soukromého detektiva či operativce z kriminální služby. Není to spíše práce pro policisty?

Rozhodnutí o prohlášení za mrtvého může vynést jedině soud. A ten je povinen si o případu zjistit co nejvíce informací. Nemám na výběr. Než někoho prohlásím za mrtvého, pátrám téměř po všem z jeho života.

Takže si skutečně vezmete pohodlné boty, outdoorové oblečení a vydáte se na cesty do terénu?

To máte hodně zkreslenou představu. To bych přece nedělala nic jiného. Pracuji na tom především z kanceláře. Osoby, které potřebuji vyslechnout, obešlu poštou. Musím mít v ruce písemný důkaz.

Ale přesto – chybí mi tam jistota, že daný člověk za vámi na soud přijde a svědectví podá.

S tím většinou není problém. Horší je spíše zjistit, koho vlastně máte obeslat a na jakou adresu mu předvolání nechat doručit.

A v případě Josefa Vokouna jste jak daleko?

Tam je velmi těžké najít příbuzné či známé. Josef Vokoun jich mnoho neměl. Přesto jsem hovořila s lidmi, kteří jej znali. A získala jsem velmi zajímavé poznatky.

Můžete je konkretizovat?

Jeden člověk například sdělil, že jej viděl i po datu jeho zmizení. To je velmi zásadní věc, protože například dva roky poté, co je nezvěstný, měl spáchat podvody. Ale zda je spáchal on, nebo se za něj někdo pouze vydával, je sporné. Otázkou samozřejmě je, nakolik jsou uvedená svědectví věrohodná.

Už jste někdy podobný případ řešila?

Ano, ale jen jednou. Tehdy podala návrh na prohlášení za mrtvého manželka jistého muže.

Kdybyste měla nahlédnout do statistik. Jak četné tyto případy jsou?

Za posledních pět let v úhrnu sedm případů. Zajímavé ale je, že pět z nich je z loňského roku. Tam došlo k velkému nárůstu.

Jak si to vysvětlujete?

Těžko říci, podle mě jde spíše o náhodu.

Lze se domnívat, že návrhu na prohlášení za mrtvého se dá i zneužít. Například když chce někdo záměrně změnit svou identitu a začít jiný život. Je to tak?

Zneužít se dá takřka všeho. Zvláště český vynalézavý člověk. I proto je zapotřebí, aby soudce veškerá fakta ověřovala. A také proto se stanovuje ta roční lhůta, v jejímž rámci by se měl nezvěstný člověk přihlásit sám, nebo o něm někdo podat zprávu.

A jaké zvolí soudce datum úmrtí?

Jako datum úmrtí se vezme den, který daný člověk prokazatelně nepřežil.

A co například u Josefa Vokouna? Zmizel v srpnu 2001, ale ještě v roce 2003 byl na jeho občanský průkaz spáchán trestný čin podvodu. Jaké bude případné datum úmrtí?

To ještě v tuto chvíli nemohu říci. Ani moje šetření v daném případu není ukončeno.

A co se stane, když soud člověka prohlásí za mrtvého a on se objeví?

Rozsudek lze zrušit.