Hned v úvodu nechyběla státní hymna a vlajky u místního pomníčku, slavnostní společné focení několika desítek krojovaných účastníků a samozřejmě spousta nekrojovaných přihlížejících. Zkrátka do pěkné tradice se zapojila takřka celá obec.

Kroje v kombinaci bílé a červené nejsou žádnými falsifikáty, ve Volárně se dědí z rodičů na děti, uchovávají se skutečně v jednotlivých rodinách, ani děvčata mezi sebou si je většinou nepůjčují. Jsou to zkrátka rodinné poklady.

„Pochází od babiček, prababiček, takřka žádný není nový, vše vyšívaly ještě šikovné ruce babiček," potvrdil jeden z organizátorů Zbyněk Orban.

Ani letos nechyběly na silnici barvou nastříkané nápisy, narážky poukazující na drobné nešvary nebo legrácky vypovídající třeba o sousedských vztazích. A pravda, někdo se trochu rozčiloval, ale většina obyvatel vzala vtípky tak, jak byly myšleny, tedy v dobrém.

Máje mají ve Volárně mnoholetou tradici a účastníků je rok od roku více. A ani bouřkové mraky, které se v sobotu přehnaly spolu s deštěm nad celým Kolínskem, májové veselí nepřekazily. Konec konců, májový deštík, i když třeba poněkud vydatnější, ke květnu patří, ne?