Je to šnek či tobogán? Kdy účel světí prostředky? Tyto otázky vznášené kolem nové lávky přes železniční trať u Kmochova ostrova se dotýkají široké kolínské veřejnosti. Zejména zálabské.

Přes lávku přes Labe do města a zpět – dobré. Ovšem pokračování cesty přes nové zprůchodnění a zvýhodnění železniční zastávky? Směrem nahoru si připadáte jako šnek ve šneku, směrem dolů na nechtěném tobogánu. Zakoupení jízdenky na vlak pro mnohé obnáší horský výstup a pak prudký sjezd na perón, ztráty času včetně. Takto se ozývají hlasy Zálabských na adresu nedávno nové vymoženosti města Kolína. Říkají: „Vždyť to muselo stát peněz a nikdo neuznal za vhodné zeptat se na náš názor.“

Kolíňačka Anna Machová říká: “Pro starší lidi je toto propojení ze Zálabí do centra namáhavé. Konkrétně na mě je to příliš strmé. Jednou jsem s větším nákupem v košíku upevněném na kole, kolo jsem samozřejmě vedla, měla co dělat, abych nepřepadla, a tak po prvních zkušenostech raději volím cestu přes starý most, i když je to například do Tesca ze Zálabí podstatně dál.“

„Zkrátit si cestu ze Zálabí do města je dobrá věc. Ale je to tak na nedělní procházku, s každodenním nákupem, hlavně pro starší lidi, to je hrůza. A maminky s kočárkem? Potřebovaly by protiskluzové boty. Mají co dělat, aby kočár udržely, a navíc je ohrožují - vesměs muži - na kolech, i když se tu na kolech jezdit nesmí. Můj názor je, že Zálabí volá po normálně přístupném velkoobchodu na Zálabí,“ nechala se slyšet Zdena Santnerová.

Milan Tregler přidává další názor: „Kdyby tam udělali středem výtah, tak nevidím problém. Ale ten výtah tam bohužel není. Když jedu do Prahy, musím počítat minimálně s pěti minutami navíc na zakoupení jízdenky. Mnoho lidí potřebuje času na stejný počin mnohem více.“

„Pořád jdu a jdu a pořád není konec. Je to příliš zdlouhavá cesta a už vůbec tenhle šnek neladí s lávkou vedoucí ze Zálabí k železniční zastávce. Cestu na kole jsem vyloučila, i když na kole jezdím, ale vytlačit ho nahoru a pak držet ve směru dolů? Nejsem kaskadér. Jsem jenom zvědavá, jak tomu bude v zimě, až bude námraza. Dodnes totiž nevím, jak bylo myšleno zateplení, jak lávky, tak tobogánu,“ řekla Marcela Hlavatá.

Lávku na Kmochův ostrov lidé přivítali (i ohňostrojem), o projektu však, který nabyl dnešní podoby, neměli ani tušení. Dotazují se, zda jeho realizace s ohledem na bezpečnost cestujících a obyvatel města byla jediným možným řešením. Mnohé napadl podchod. O vyjádření jsme požádali ředitele výstavby Kolín, Europia CS, a.s. (dříve SSŽ) Pavla Zelinu.

„Nová lávka pro pěší na zastávce „Kolín zastávka“ nahradila spolu s úpravou místní komunikace Na Polandě stávající železniční přejezd, který s ohledem na velký počet cestujících a zvýšený železniční provoz přestal pro potřeby příchodu cestujících na jednotlivá nástupiště a přechodu obyvatel města do rozdělených částí města vyhovovat (časté uzavření závor). Další nevýhoda přejezdových zařízení je vlastní bezpečnost související s neukázněností uživatelů přejezdů či přechodů přes železniční tratě,“ odpověděl s tím, že další teoretickou možností by byla výstavba podchodu pod tratí.

„Podchod v této lokalitě je však nevhodný jednak z výškových poměrů, kdy by cestující a ostatní pěší museli sejít dalších pár metrů pod trať a pak vystoupat zpět do úrovně Rybářské ulice. Geologické podmínky pro výstavbu podchodu jsou rovněž nevhodné, a to z důvodu vybíhajících skalních masívů a z důvodu místy vysoké spodní hladiny vody. Vyústění podchodu by navíc bylo v zátopovém umístění. Z uvedených důvodů se domnívám, že výstavba lávky byla, s ohledem na bezpečnost cestujících a obyvatel města, opravdu jedinou možností,“ uzavřel.

Z uvedeného tedy vyplývá, že skutečně žádná jiná volba nebyla. Podtrženo, sečteno. Kdo chce, ať „šroubovací“ lávky využívá, kdo ne… V Kolíně jsou přeci krom lávky dva mosty. Účel světí prostředky.

Eva Ševčíková