„Zrovna v těchto dnech nám odcizili hliníkové zábradlí u zdravotního střediska, kanály se ztrácí, i dětská houpačka na sídlišti,“ posteskl si starosta Peček Milan Urban.

V čem je kámen úrazu? Patrně v tom, že na kradené kovy je stále více méně bezproblémový odbyt. Stačí navštívit sběrnu a obvykle je hned na pár piv (či něco fetu) vyděláno…

Devětadvacetiletý muž (podle oficiálních zdrojů člověk bez přístřeší závislý na drogách) se spolu se svým kamarádem téhož sociálního postavení vydala na lup jako obvykle. Už necelý týden předtím totiž najednou lidem ve vsi přestal jít proud a následně se zjistilo, že několik metrů drátů na sloupech chybí. Tentokrát jim to ale nevyšlo. Výboj toho z dvojice, který šplhal na sloup, zabil. Druhý utekl.
„Pořád požadujeme nové zákony, ale kdyby se skutečně dodržovaly stávající, tak by možná některé ani nebyly potřeba. Jestliže ve výkupu běžně berou kradené kovy a nikdo s tím nic nedělá, tak na to snad nemusí být nový zákon, aby se došláplo na majitele! Nedávno kolínští redaktoři v přestrojení zkoušeli prodat tuším víko od kanálu pod skrytým dohledem policie - úspěšně! A výsledek? Policisté to řešili domluvou! Tak tímto způsobem se opravdu situace nezlepší. Neustálé namátkové kontroly, citelné pokuty a odebírat licence, případně zabavit provozovnu!“ nechal se slyšet čtenář z Kolína ve webové diskuzi na www.kolinsky.denik.cz.

Test Deníku skutečně potvrdil, že prodat kanál ve sběrně není až takový problém. Přesvědčili se o tom redaktoři v přestrojení za bezdomovce. Videoreportáž z akce najdete přiloženou k tomuto článku.

„Dobrej, šéfe. Kupte od nás trochu železa a dejte na pivko.“ Chlapík na vrátnici rázně odmítne. „Kanály nevykupujeme. A kor tenhle, je úplně novej. Zbláznili jste se?! A určitě nemáte občanky, co?“ Pět minut přemlouvání nezabírá. Muž si stojí za svým.

Volíme proto jinou taktiku. Necháme ho vyřídit jiné dva klienty a mezitím obcházíme harampádí na šrotišti. Bingo, tohle je ono! Po čtvrthodině bloumání přichází náš triumf. „Hoďte to na váhu!“ poručí chlapík. Ručička ukáže něco přes půl metráku. „Odvezte to támhle za tu buňku a přijďte pro prachy,“ velí.
Táááák. A je to. Složeno dle pokynu. Ještě nadiktovat falešné jméno, adresu a rodné číslo a 250 korun čistá ruka je našich. „To ti musí stačit. Jinak si ten kanál sbal a vypadni,“ rozohní se výkupčí, když ho přihlouplým tónem upozorním, že na doklad napsal něco přes tři stovky.

Karel Mariánek, majitel jedné z kolínských sběrných surovin, říká, že kdokoliv, kdo přijde něco prodat, se musí prokázat občanským průkazem a povinností sběrných surovin je vyplnit všechny identifikační údaje do lístku, který se dokladuje.

„Pokud policie řeší nějakou krádež, spolupracujeme s nimi. Snažím se i lidi, kteří jsou mými zaměstnanci a vykupují v rámci drobného výkupu, hlídat. Kancelář mám s kolegou umístěnou tak, že mám o prostoru přehled. Navíc u mě pracují dva zaměstnanci, takže se hlídají i navzájem,“ říká. „Nejsem naivní, stoprocentní jistotu, že se do drobného výkupu nedostane kradená věc, mít nemůže nikdo. Už vůbec nevykupujeme kanály v drobném výkupu, a pokud by někdo přivezl například nové vyřezané topení, rozhodně by u nás nepochodil. Ale zatím se to nestalo. I výkup má dvě mince - zakázat výkupy úplně, jak už bylo navrhováno, je podle mě nesmysl. Jezdí k nám spousta lidí, kteří v rámci dědictví nebo po koupi starého baráku vyklízejí půdy a jsou rádi, že u nás udají množství starého železa. Proč by toto mělo končit jen na sběrných dvorech, když za to ještě můžou nějakou korunu utržit?“ ptá se provozovatel sběrných surovin.

Dana Zářecká, Jana Martinková, Petr Koděra