Vášnivý holubář ji na žádost Českého svazu spolků holubářských dopsal už před dlouhými devětapadesáti lety, čtyři roky před svou smrtí. Text doprovázený fotkami a nákresy, který nyní vyšel na úctyhodných 631 stranách, však měl hodně pohnutý osud.
„Když tatínek dokončený rukopis předal v roce 1950 do Zemědělského nakladatelství, byl mu vrácen s vysvětlením, že holubi nejsou užitková zvířata, protože snášejí pouze dvě vejce,“ má stále v dobré paměti dcera Ludmila Dušková.
Po smrti Vojtěcha Mrštíka v roce 1954 učinila další pokus k vytištění knihy jeho manželka Karla Mrštíková. Důvodem pro zamítnutí knihu vydat se tentokrát stal nedostatek papíru.
Celá literární holubářská pozůstalost byla v roce 1973 po smrti manželky autora v několika krabicích přestěhována na chalupu druhé dcery do Krušných hor, kde dílo, psané na nekvalitním válečném papíru, až do července roku 2007 chátralo.
Ludmile Duškové se přes­to podařilo vše dotáhnout k úspěšnému konci, takže holubáři o cenný text nakonec nepřišli.

„Otec působil v letech 1935 - 1941 jako řídící učitel v Ohařích u Kolína. Na jaře roku 2007 se konal v místním kostele koncert vážné hudby, kde účinkovala moje dcera, flétnistka Jitka Křičková. Pozvala mě a já se v Ohařích setkala s jedním holubářem, od kterého jsem se dozvěděla, že jsou holubářské spisy opět žádané. Navštívila jsem knihovnu Ministerstva země­
dělství. Knihovnice zjistila v kartotéce autorů, kdo si půjčuje knihy mého otce. A takto jsem se dostala a rovnou spojila s nakladatelem Václavem Tichým, který měl o literární pozůstalost mého otce velký zájem,“ popsala Ludmila Dušková.

Publikace Holubí plemena a jejich chov je dostupná zatím pouze u nakladatele Václava Tichého, nicméně zájemci si o ni mohou nap­sat na e­mailovou adresu: vtkniha@seznam.cz