Jeho příkladný počin totiž nastartoval festivalovou tradici, která vydržela do současnosti. Původně krajská přehlídka dechových hudeb se v dalších desetiletích stala ve světě nejznámější kolínskou tradicí. Za své společensky nejvýznamnější dílo obdržel Stanislav Slavík, tehdejší vedoucí pracovník kolínského Osvětového domu, veřejné uznání in memoriam, mimořádnou spolkovou cenu.

„Příslušný certifikát bude obřadně podepsán vrcholnými představiteli městské a spolkové obce v úvodu letošního nokturna Kmochova Kolína. Tento velkolepý koncert se uskuteční v neděli 12. června na Karlově náměstí. Scénář ceremoniálu spolkoví činovníci utvářejí s festivalovou produkční Janou Homolkovou,“ uvedl spolkový předseda Aleš Zahajský s tím, že na ceremoniálu bude také přítomen zakladatel posmrtné pocty – hudebník a spolkový činovník Ivan Adamec.

Certifikát in memoriam bude předán pozůstalým - manželce Aleně Slavíkové a synům Stanislavu a Jaroslavu Slavíkovým v době mezi 13.45 a 13.55 hodin. Několik set hudebníků pak laureátu společně zahraje na jeho počest vybranou skladbu.

Naposledy byl certifikát in memoriam podepsán na jevišti Městského divadla 29. dubna 2009, kdy prestižní uznání získala klavíristka Eva Štrupová-Kašparová (1927-2007).

Jak šly roky…

Stanislav Slavík se narodil 6. ledna 1928 v Kolíně jako syn hostinského. Obecnou školu navštěvoval ve Třech Dvorech, měšťanskou v Kolíně. Již od dětství chtěl být učitelem, a tak v letech 1945-8 absolvoval Učitelský ústav v Kutné Hoře a v letech 1963-9 Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Během své učitelské kariéry získal řadu čestných uznání a v roce 1976 získal titul „Vzorný učitel“.

Svoji učitelskou dráhu začínal v Jetřichovicích a pokračoval ve funkci ředitele škol v Radvanci, Libodřicích a Kolíně. V roce 1952 se oženil s Alenou Hroudovou a jejich manželství vydrželo až do jeho smrti. Spolu vychovali dva syny Jaroslava (*1953) a Stanislava (*1954). Po svatbě se s manželkou odstěhovali do Radvance u Nového Boru.

Měli tam společnou zálibu - ochotnické divadlo. Ochotnická dráha pokračovala i v Kolíně. Všude měli ochotnické soubory pod jeho vedením velké úspěchy a dostávaly za své herecké výkony různá ocenění. Slavík se tím ocitl v kulturním dění, a proto nepřekvapilo, že v roce 1960 přijal funkci ředitele Osvětového domu v Kolíně, pro který pracoval externě už jako učitel v předchozím působišti.

Tak na čas opustil svou učitelskou kariéru a začal pracovat v kultuře naplno. Jeho největším kulturním počinem, který Kolín teprve s velkým odstupem výrazně ocenil, je rozhodující podíl na vzniku I. ročníku Kmochova Kolína. Ke vzniku díla přispěl jeho obdiv k zavedenému festivalu Jiráskův Hronov. Prosazení myšlenky u tehdejších orgánů nebylo jednoduché, ale nakonec mu souhlas daly. Festival se tak mohl v roce 1962 uskutečnit na Kmochově ostrově a zimním stadionu. Stanislav Slavík byl pak sice pověřen výkonem jiné funkce, ale po celý život byl na toto dílo hrdý. V roce 1965 se vrátil do školství a jako ředitel v Kolíně působil na 4. ZDŠ až do důchodu v roce 1989. Stanislav Slavík zemřel 12. června 2005.