Hotově, nebo kartou? Tradiční otázka u pokladen nejen velkých nákupních center. Někdy už člověk na dotaz ani nečeká a rovnou strká kartu do čtecího zařízení. A nikdo se dnes už příliš nepozastavuje nad tím, když kartou platí důchodce či dítě – obliba platebních karet i pro naše potomky stále roste, jen ať se také naučí hospodařit s penězi… Podtrženo, sečteno: platba kartou = houska na krámě. Rychle, bez velkých potíží, ale zároveň také bezpečně? Jak vyplynulo z našeho testu, bez velkých potíží může cizí kartou zaplatit i její nemajitel, nechceme–li použít rovnou slovo zloděj.
V nákupním středisku v centru Kolína podáváme platební kartu pohledné, sympatické pokladní. Karta nevyžaduje PIN. Buch, buch, pokladna zabzučí, vyjede doklad, pokladní podá jednu část zákaznici k podpisu, druhou mezitím napíchne na hřebík u kasy, třetí vrací spolu s platební kartou. Otázka 25 sekund. Že kartou, která zní na mužské jméno, platila žena, která se navíc podepsala vlastním, zcela odlišným příjmením, nikdo nezkontroloval ani jedním pohledem. Pokladní platební kartu ani neotočila, aby se podívala, jak podpisový vzor vlastně vypadá. Bereme si nákup a bez jakýchkoli problémů či podezření opouštíme pokladnu.
Pokladní mírně znepokojí až situace, kdy figurantka podává kartu majiteli, který stojí ve frontě za ní. Ovšem také majitel kartou bez potíží platí. Žádný dotaz, jak to, že karta putuje z ruky do ruky, žádný poplach, přitom figurantka, tedy člověk, který evidentně platil cizí kartou, stojí stále ještě na dosah od pokladny. „Vám není divné, že dva lidé platí stejnou kartou?“ ptáme se a podáváme vysvětlení, že se jedná o test Deníku. Pokladní sdělila, že divné jí to bylo. „Myslela jsem, že jdete spolu,“ dodala. K první platbě, tedy platbě ženy kartou na mužské jméno, jsme vysvětlení nedostali.
V podstatě je nám to jasné. Kde vám dneska kontrolují podpisový vzor… O pár set metrů dál u čerpací stanice tankujeme plnou. Podpis na pokladním dokladu se podpisovému vzoru na kartě podobá asi jako vrána orlovi. „Díky, nashledanou,“ loučíme se tradičně a odjíždíme.
Poněkud obezřetnějšího chování pokladní jsme si všimli v nákupním centru nedaleko průtahu. Mladý muž, jehož čeština není zcela podobná projevu rodilého mluvčího, platí kartou nákup obsahující potraviny a alkohol. PIN zadává správně. Podpis na pokladním dokladu se ale dívce za kasou nezdá. „To je váš podpis?“ ptá se. Muž souhlasně kývá hlavou. Pokladní si ho zkoumavě prohlíží. „Tak příště podle podpisového vzoru,“ nakazuje jak paní učitelka ve škole. „Vypadal podezřele?“ ptám se jako správná otravně zvědavá zákaznice, která stojí jako další ve frontě. „PIN věděl, ale podpis byl divný. Ne jiné jméno, ale písmo mělo kapku jiný sklon,“ prohodí pokladní a další podrobnosti nesděluje.