K duchovnu ji přivedl nejen osobní zájem, ale strach z pavouků. Jak se něco takového mohlo stát? „Zjistila jsem, že to už musím nějak řešit a začala jsem nacházet různé metody, které člověku pomáhají,“ řekla Iva Drdová. A jestli to pomohlo? „Dokonce ho vezmu do ruky,“ říká spokojeně.
Brzy nato se rozhodla pomáhat nejen sobě, ale i svému okolí. Kdo byli první lidé, kteří si přišli o radu nebo pomoc? „Spíše to byli cizí lidi. Je to zvláštní, ale ti nejbližší čekali, co toho bude a chodili ti, co mě neznali. Pak se ta důvěra začala teprve otáčet,“ vzpomíná.

Sama vysvětlila, že začátek její práce se nedá přesně datovat. „U mě ten zájem začal tak před deseti lety. Je to ale vývoj, nemohu říct, že jsem si vyvěsila cedulku a tím to celé vzniklo,“ uvedla.

Iva Drdová založila svoji poradnu. „Znamenalo to přiznat, že jsem v podstatě oficiální čarodějnice,“ směje se. Nikoho to však příliš nevyděsilo. „Spíš bych řekla, že čekali, co z toho bude. Odvážnější přišli, ti méně odvážní přicházejí teď,“ dodala.

Co je na práci Ivy Drdové podle ní nejtěžší? „Nejhorší je mlčet a nepomáhat, když druhý nechce. Některé věci jsou na lidech vidět ve tvářích nebo to na nich "sedí". Popřípadě mají zdravotní problém a já vidím, odkud se odvíjí,“ říká. Co ale v takové situaci dělat? „Když nechtějí pomoc, tak řeknou, že to je hloupost, že jsou naprosto v pohodě. Když v to člověk nevěří sám, tak mu není pomoci,“ líčila své zkušenosti. Zasahování, když o to druhý nestál, se jí nevyplatilo. „Když jsem někomu pomáhala a on nechtěl, tak se mi to vrátilo. Bolela ho třeba záda. A hned druhý den bolela mě,“ vzpomíná. Takže? „Říkám si – nelez tam, kde tě nikdo nechce. Někteří lidi do svých problémů nebudou chtít šťourat ani je řešit.“

A co je nejdůležitější na takovéto práci s lidmi? „Řekla bych, že mít hodně pokory. Před tím, že nic nemusí být, jak si představuji. Je potřeba mít odstup a netvrdit, že existuje jedna jediná pravda,“ říká.

Terapeutka Iva Drdová vidí v každé nesnázi zkušenost. „Je to stejné, jako když se matka musí dívat na svoje dítě, jak dělá chyby. Musí ho nechat ty chyby udělat. Když mu tu cestu umete a domácí úkol za něj napíše, tak se to dítě nic nenaučí,“ vysvětluje.

Jsou v moderní přetechnizované době spirituální metody žádanější? „U každého přijde doba, kdy zjistí, že něco v jejich životě chybí. Když to budou definovat a přiznají si to, můžou s tím něco dělat. Pokud to prázdno budou přebíjet dalšími hmotnými zážitky, tak to budou akorát závisláci.Třeba na počítačových hrách nebo nákupech,“ zamyslela se.

Stanou se někdy spirituální metody „oficiálními“? Iva Drdová věří, že ano. „Myslím si, že k tomu lidstvo bude dotlačeno. Nevím, jestli to bude za života nás, dětí nebo vnoučat. Každá civilizace má nějakou křivku. Někam dospěje, a pak je ta krize a začne to někam padat. Bude se muset stavět znova od začátku a jinak, “ říká. A co si myslí o finančně-civilizační krizi? „Vnímám ji jako pozitivní, protože všechno, co se mění a představuje, tak bolí. Spousta lidí za mnou přichází s psychospirituální krizí. To znamená, že se v tom životě člověka něco děje a on přichází s tím, že má nějaký větší problém nebo neví, co s tím. Cítí, že uvnitř něco chce a teď tomu nerozumí. Trpí tím čím dál více lidí. Vždyť si to vezměte, kolik se v lékárnách prodává antidepresiv,“ říká.

Iva Drdová rozhovor náš uzavírá s poselstvím: Každý má život ve svých rukou a všechno je na něm.