Ždánice

Monumentální památník ze železobetonu a žernovské žuly je vidět ze silnice vedoucí Ždánicemi od Kutné Hory na Prahu. V roce 1935 navrhl dorost Agrární mládeže na kopci Panák vybudovat památník ministra Antonína Švehly.

Místo nevybral náhodně. Je dominantou širokého kraje a hlavně pomyslným centrem oblasti v minulosti nazývané Prokůpkův kraj. Jan Antonín Prokůpek byl spolupracovníkem Švehly, který ho na Kouřimsku často navštěvoval. Stavba památníku začala ještě v roce 1935 a veřejnosti byl předán o rok později. Veškeré náklady byly hrazeny z příspěvků agrárníků a hospodářských záložen.

Komunistický tisk již tehdy tvrdil, že peníze měly být využity výhodněji, ale zapomínal dodat, čí peníze byly investovány.

Krátce po obsazení republiky fašisty zmizela bronzová busta Antonína Švehly a její autor skončil v koncentračním táboře. Po roce 1945 památník přejmenovali na krajský památník obětem fašismu. Žulový obelisk nesl jména obětí z Kolínska, Českobrodska a Kouřimska.

Podstatná část jmen, která měla být zachována budoucím generacím, patřila židovským spoluobčanům. Přišel rok 1948 a židovské oběti fašismu již oběťmi nebyly. Jejich jména musela zmizet a obelisk byl pracně přebroušen. A Rudému právu ani trochu nevadilo, že peníze nebyly využity výhodněji. Ještě v roce 1982 se Okresní národní výbor v Kolíně snažil památník změnit na turistické orientační místo. Že prý ve Ždánicích nemá vztah k dělnickému hnutí. Patrně se nejednalo o nechtěný humor, ale neúctu a naprostý nedostatek tolerance.

Obyvatelé Ždánic se však dokázali proti vůli vrchnosti vzbouřit. Vlnu jejich protestů nepřekonala ani vůle všemocných stranických orgánů. Stavba si tak zachovala podobu z konce války a stala se symbolem odporu nejen proti okupaci fašistické, ale i odporu proti násilí komunistickému.

Pavel Pávek