Okolí Jevan bylo osídleno již Kelty, první osady se zde objevují ve třináctém století, vznikaly dřevařské, pastevecké nebo hrnčířské obce. Stopy po jedné z nich najdeme v okolí dnešního vodojemu, nejrozsáhlejší vesnicí bývalo takzvané Spálené. Základy mlýna, dvorce, deseti chalup a zbytky hrází dvou rybníků se zachovaly v lese nedaleko Vyžlovky. O Spáleném se předpokládá, že vzniklo jako místo pro odpočinek karavan putujících po odbočce Trstenické cesty z Prahy do Kouřimi. Součástí Jevan je i někdejší farní obec Aldašín. Vesnice byla za třicetileté války vypálena, připomíná jí kostel svatého Jiří z roku 1729, lesní hřbitov a křovinami zarostlé základy původních staveb. Svatojiřské poutě na Aldašíně probíhaly ještě v 50. letech minulého století.

Vlastně bezvýznamná víska se časem stala významnou rekreační oblastí, vesnice se jednu dobu proslavila i pěstováním ovoce. V obou případech zásluhou představitelky realistického dramatu, spisovatelky Gabriely Preisové, jež byla první známou osobností, která si v Jevanech nechala postavit vilu. Autorem té její byl známý architekt Josef Fanta. V zahradě kamenného domu u rybníka Preisová vysázela první ovocný sad. Spisovatelku do Jevan vlastně přivedl Josef Fanta, jeho rodina vlastnila v obci bývalý hostinec U Dobrého pramene, potomci architekta žijí v obci ještě dnes. Jevany několikrát navštívil i prezident Masaryk, syn Jan je zmiňoval i ve svém legendárním vysílání z londýnského BBC.

Okolí nabízí hlavně procházky nekonečnými lesy. Naučná stezka poutníky provede Voděradskými bučinami, dostanou se až k lomu Kaménka, odkud je jeden ze základních kamenů Národního divadla. Jevanský potok se chlubí prostředím připomínajícím horskou bystřinu, teče okolo několika starých lomů, míjí zbytky flákárny.

Pocestní by se ale temným hvozdům měli obloukem vyhnout na Štědrý večer. Prohání se jimi totiž divoký černý lovec se svou družinou a smečkou zdivočelých loveckých psů. A setkání s nimi prý není nijak příjemné.

Pavel Pávek