Stoupáme do mírného kopečka a snadno přehlédneme, že překračujeme nenápadný mostek. Nejlépe ho prohlédneme z břehu rybníka. Mostek připomíná někdejší rozlohu tvrze z patnáctého století, vedl přes dnes již zasypaný příkop a od zbytků obranné věže je vzdálený několik desítek metrů.

Věž, zbytky zdí i příkopu jsou za plotem statku. Hlídá ho nevlídně se tvářící pes, a tak zajímavou ukázku sídla drobné šlechty a nejlépe dochovaného středověkého zemanského obydlí v českých zemích můžeme sledovat pouze zpovzdálí. Tvrz stála na stejném místě již v roce 1295, kdy je také prvně připomínaná vesnice Hradenín. O tvrz se zajímal císař Zikmund, a to je patrně důkazem jejího tehdejšího významu a strategického umístění. Začátkem patnáctého století ke stavbě přibyl ještě renesanční palác a o tvrzi se začalo mluvit jako o hradu. Sídlem vrchnosti přestal být v půli šestnáctého století, kdy došlo k připojení k panství Komorní Hrádek a začal sloužit jen k hospodářským a bytovým účelům.

Na Hradeníně sídlil loupeživý vladyka Čeněk, jehož nedobré skutky se staly podkladem pro pověst o loupeživém rytíři Svitákovi, který přepadal pocestné v širokém kraji, troufl si i zaútočit na Klášterní Skalici, odkud do hradu odvezl bohatý lup. Karel IV. se rozhodl zjednat pořádek, poslal na loupežníka vojsko a rytíř ukončil životní pouť pověšen za hrdlo na stromě nedaleko vydrancovaného kláštera. Potomek stromu na stejném místě rostl ještě začátkem dvacátého století.

Pověsti tvrdí, že v tajné chodbě vedoucí z tvrze je ukryt legendární prapor svatého Vojtěcha. Jeho původní skrýš byla v kostele v blízkých Vrbčanech.
V průběhu bitvy u Kolína byl Hradenín obsazen vojsky rakouského maršála Dauna, ale v blízkém okolí k žádným vojenským operacím nedošlo. Dlouho se však vyprávělo, že když prušáci prchali z prohraného konfliktu, zakopali na poli „U rozbořené kapličky“ celou plukovní pokladnu. Pověst má nejspíš reálný základ.

V roce 1900, podle v Německu nalezeného zápisu, kasu hledali u kapličky nedaleko osady Slunce. Bez úspěchu a tak je možné, že slušná hromádka zlaťáků dosud čeká na někoho z nás.

V Hradeníně, jako malý kluk, žil dnešní významný fotograf František Dostál. Končila válka, Praze hrozilo bombardování, a tak rodiče kluka z Vršovic pro jistotu poslali k dědečkovi. Franta prožil ve chaloupce z vepřovic několik měsíců.

S kluky z vesnice chodil do školy i na dobrodružné výpravy okolím. Dodnes vzpomíná, jak do chaloupky nosil vodu z obecní studny, vypráví i o pátrání v hradních příkopech. Fotograf, který vystavoval prakticky po celém světě a počet ocení za své práce přesně ani nezná, se místa dětství, i když chaloupka již dávno nestojí, i dnes často a rád vrací.

Pavel Pávek