O tom, že panu Fuchsovi lžu, by mohli vyprávět v mnoha knihovnách. Dávám na besedách k dobru mnoho příhod, týkajících se mého lhaní, ženy se ke mně přidávají se svými historkami a muži, pokud jsou přítomní, lapají po dechu. Jednou mě pan Fuchs odvezl na besedu do Třebíče, a pak se šel projít. Beseda začala a samozřejmě, že jsem se zase dostala na své lhaní. A víte, jak to dopadlo? Paní knihovnice hlídala u vchodu, kdyby se pan Fuchs náhodou vrátil. Když v jednu chvíli bouchly hlavní dveře a já přestala mluvit v domnění, že to je pan Fuchs, zavolala na mě paní knihovnice, mluvte dál, to není on!

Nevidím na svém lhaní nic špatného, naopak, doporučuju lhát všem ženám, které zatím ještě nelžou. Lhaním se dostanete do ráje, věřte mi. A nejenom vy, dostane se tam i vaše drahá polovička. Uvedu jeden příklad. Nedávno jsem brala z ledničky vajíčko, a protože je přihrádka na vajíčka, nevím proč, až úplně nahoře, vyklouzlo mi a rozpláclo se vedle ledničky na koberec. Rychle jsem tu spoušť začala uklízet, a když už jsem koberec čistila, zabrala jsem větší kus, protože před ledničkou stepuje pan Fuchs s kámošem a na koberci to je znát. Sotva jsem to dodělala, pan Fuchs mi volal, že je před Kolínem a přijede za chvíli na oběd a zeptal se, co dělá jeho kámoš, čímž myslel našeho drsnosrstého jezevčíka Athose. „Pozvracel se před ledničkou,“ odpověděla jsem tak hbitě, až mě to samotnou překvapilo. „Žral v parku trávu a našel nějakou kost, musela jsem mu ji vzít…“ Pan Fuchs začal svého kámoše litovat. „Chudinka, a je mu už dobře?“ Uklidnila jsem ho, že už je v pořádku a flek je vyčištěný a pan Fuchs spokojeně hovor ukončil. Kdybych řekla, že mi upadlo vajíčko na koberec, dovedete si, dámy, představit, CO by říkal?

Dovedete. Vy, pánové, vy si to představovat nemusíte, protože vy víte moc dobře, CO byste říkali! Když pan Fuchs za chvíli přišel, hned ve dveřích se na Atíčka rozněžnil. „Ty moje chudinko, tak ty jsi blinkal! A už ti je dobře?“ Pak se šel podívat na flek a spokojeně kámoše pohladil. „Aspoň baba uklidila koberec, viď?“ Když se najedl, šel do předsíně, a kámošovi hlásil, že teď jede s autem do garáže, a že ho s sebou nebere. Asi pět minut mu vysvětloval, proč ho nechá doma. „Venku je horko, kluku! Ty jsi už starší pán! Zůstaň pěkně doma s babou, já hned přijdu!“ Pak bouchly dveře a já čekala, že Atík přiběhne a bude chtít, abych ho vzala do náruče a ukázala mu jeho kámoše, jak jde kolem oken k autu, ale Atík nepřišel. Tak jsem nakoukla do předsíně a tam nikdo. Otevřela jsem dveře do chodby a vidím je oba stát u dveří. „Zlato, ty seš slaboch,“ zavolala jsem na pana Fuchse, který odemykal, a ten po mně mávl pohrdavě rukou. „Ty víš houby, co to je kamarádství!“

A ty zase víš houby o tom, co je to nevinné lhaní, pomyslela jsem si spokojeně a byla jsem v ráji a pan Fuchs také…

Se známou kolínskou spisovatelkou a divadelní nápovědou Irenou Fuchsovou se můžete na našich stránkách pravidelně setkávat. Předchozí Fuchsoviny najdete zde na našem webovém zpravodajství www.kolinsky.denik.cz v rubrice "Související články" nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz