Když čtu o vydřidušských úrocích, které svým dlužníkům „napálí“ soukromé osoby, přeju těmto „dobrodincům“ to nejhorší, zvlášť když jim naslibovali něco jiného, než co po nich později chtěli, a to nemluvím o tom, jak své dluhy někdy vymáhají. Vždycky jsem si říkala, proč si ti lidé radši nejdou půjčit k bankám, které jsou důvěryhodné?

Osobně jsem přestala podobným „dobrodincům“ věřit od chvíle, kdy jsem si před deseti lety vzala na měsíční splátky malou televizi, kterou jsem chtěla mít ve své pracovně. Vůbec mě nenapadlo, abych si propočítala, kolik opravdu zaplatím, viděla jsem měsíční splátky, které byly velmi příjemné, a víc mě nezajímalo. Vše se vyřídilo velmi rychle a já druhý den měla v pracovně televizi a splátky jsem každý měsíc hradila, aniž by to moje peněženka pocítila. To až ve finále jsem zjistila, že platím pořád, i když televize byla už dávno nejenom bohatě splacená, ona už byla přeplacená, a já pořád platila a platila. Za zaplacenou částku bych měla minimálně dvě malé televize nebo jednu pořádně velkou. Z těchto důvodů jsem od té doby všechny anonymní nabídky, které se týkaly různých půjček, házela do koše. Nedávno mi ale přišla nabídka od banky, které říkám moje banka rodinná a byla to nabídka, určená přímo mně.

„Vážená paní Fuchsová…“ psal mi ředitel Rozvoje obchodu. „…rádi přinášíme služby, které Vám rychle pomohou, když to zrovna potřebujete… okamžitě můžete mít peníze, na cokoli si vyberete…“ Kdo by odolal, že? Ta obrovská úleva pro člověka, který zrovna potřebuje peníze a budí se propocený hrůzou, protože se mu zdají sny, jak jde prosit do banky a tam na něj koukají jako na plivátko! Najednou dostane dopis, určený přímo jemu, kde mu půjčku nabízí sama banka, jako když mu vidí do hlavy! Takový člověk dopis vezme a jde do dotyčné banky jako král, hodí dopis na přepážku a řekne, když jste mi tedy tohle poslali a sami mi půjčku nabízíte, tak já si tedy od vás půjčím, i když momentálně peníze vlastně ani moc nepotřebuju…

Po zkušenostech se svojí naivitou chápu, že se určitě najdou lidé, kteří uvidí pouze to, že například za 70 000,- Kč, které jim tato banka půjčí, zaplatí měsíčně „pouhých“ 1 333,- Kč. To není moc, zvlášť když lidé půjčených 70 000,- Kč využijí smysluplně a nerozfrcají je za blbosti. Ale protože jsem na svoji naivitu jednou doplatila, nedalo mi to, vzala jsem mobil, našla si v něm kalkulačku, vynásobila jsem měsíční splátku 1 333,- Kč počtem splátek - na dlužníka jich čeká celkem 84 - a vyšlo mi, že bych za 70 000,- Kč, které by mi půjčila moje rodinná banka, zaplatila celkem 111 972,- Kč. Zaplatila bych o 41 972,- Kč víc! Mně se to zdá být loupežnicky vysoký úrok! Vám ne? Kdybych ty peníze opravdu potřebovala, byla bych ochotná zaplatit navíc maximálně 10 000,- Kč. Za tyto úroky bych z půjčky od mé rodinné banky měla radost. Ale když vidím částku 41 972,- Kč, mám vztek a je mi smutno. Tak jsem se rozhodla, že přestanu svoji rodinnou banku nazývat rodinnou a budu jí říkat Vydřiduška. Jen tak mimochodem, nepřejdu z Vidřidušky do jiné banky. Za prvé jsem ve Vydřidušce za ty roky zvyklá a za druhé mám pocit, že bych rodinnou bankou nemohla v současné době nazývat žádnou banku… Nebo se mýlím?

Se známou kolínskou spisovatelkou a divadelní nápovědou Irenou Fuchsovou se můžete na našich stránkách pravidelně setkávat. Předchozí Fuchsoviny najdete zde na našem webovém zpravodajství www.kolinsky.denik.cz v rubrice "Související články" nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz