Když vyšla FUCHSOVINA „Když se ještě psaly dopisy“, potkala jsem na Zálabí u lékárny známou paní s pejskem. „Taky jsem dostávala milostné dopisy! A taky si pamatuju, jak se jmenoval náš pošťák! Byl to starý pán a jmenoval se Trojan!“ Potěšila mě. „No vidíte, kdyby nic jiného, tak já si vzpomněla na pana pošťáka Kočičku a vy na pana pošťáka Trojana!“

Pokračovala jsem po mostě ke svému panu Ševci ve Školské ulici naproti nové pojišťovně, který mi dává do levé boty podpatěnku tak nádherně, že skoro není vidět, tak hezky splyne s botou, a nechala jsem mu tam novou levou botu. A protože jsem se rozhodla, že na sebe budu hodná, šla jsem na polikliniku za divadlem (nebudu psát „na novou“ polikliniku, protože už je „nová“ dvacet let) a chtěla jsem si tam koupit zdravotní pantofle na doma.

V chodbě polikliniky ke mně přiběhla paní v mém věku. „Nezlobte se, že vás takhle přepadám. Máte chviličku?“ Pro své čtenáře - a ta paní byla určitě moje čtenářka - mám čas vždycky, tak jsem přikývla a ona pokračovala. „Čtu v magazínu ONA DNES vaše fejetony. To je všechno pravda, co tam píšete?“ Potěšeně jsem přikývla. „Pravda. Nemám čas na to, abych si vymýšlela. Všechny fejetony jsou podle skutečnosti, i povídky. Ty sice někdy trochu „přibarvím“, ale v každé je pravdivý základ.“ Chvíli jsme si povídaly, kam jsme chodily do školy, já jí ještě řekla, že mi vyjde v ONA DNES fejeton, který jsem napsala v lázních, a který je jak z červené knihovny, a přitom je v něm pravdivé každé slovo a hlavní postava, Sašenka, bydlí ve Frýdku - Místku a pak jsme se rozloučily. „Klidně mě zase někdy odchyťte,“ vybídla jsem ji k dalšímu setkání a pak jsem si šla koupit ty boty. Levou jsem zase odnesla k mému šikovnému panu Ševci a po mostě jsem se vracela na Zálabí.

Proti mně šli manželé, které znám podle vidění. Paní zpomalila, pán by šel dál, ale nakonec zůstali stát oba. „My vás oba čteme. Teď vás zrovna neseme do knihovny,“ hlásila mi paní a kývla na manžela. „Když Pepa zlobí, tak mu vás za trest seberu.“ Pán se rozesmál. „Od té doby, co vás čtu, paní Fuchsová, tak nezlobím! Jste lepší než Plzák!“ A pak jsem ještě potkala manželský pár, který neznám a oba mě zdravili jako starou známou a já si říkala, kterou knihou jsem vstoupila do vaší rodiny, že máte pocit, že jsem „vaše“?

Ale protože ne každý má odvahu zastavit mě na ulici, vymyslely jsme s Alenkou Janovskou, šéfovou Knihkupectví Dobrovský, které sídlí ve FUTURU, akci, která pravděpodobně nemá v Česku obdoby. Všem, kteří si chtějí koupit moji knihu nebo si se mnou chtějí o mých knihách popovídat, tímto oznamuju, že ve FUTURU, v Knihkupectví Dobrovský, budu každou první středu v měsíci, počínaje zářím, kdy první středa vyjde na 2. září, od 16 do 17 hodin podepisovat své knihy, a povídat si se svými čtenáři i nečtenáři. Na této akci se mi totiž nejvíc líbí, že za mnou přijdou i ti, kteří si vůbec nešli koupit knihu, kteří si třeba ani nevšimli, že chodí kolem knihkupectví, ale až uvidí ve výloze plakát a uvnitř živou spisovatelku, třeba za mnou přijdou. A třeba odejdou s knihou…

Řekněte, nevymyslely jsme to s Alenkou dobře? Nevíme o žádném jiném spisovateli, který by se takhle pravidelně setkával se svými čtenáři, takže je možné, že budeme v Kolíně s podobnou akcí první. Těším se. Přijedu v půl čtvrté z Prahy ze zkoušky v Činoherním klubu a kousek od nádraží vejdu do obchodního centra, kde je plno lidí, tepe to tady životem, je tu příjemně, usadím se v Knihkupectví Dobrovský, které mi připadá jako tlukoucí srdce FUTURA a budu čekat, kdo z vás přijde…

Se známou kolínskou spisovatelkou a divadelní nápovědou Irenou Fuchsovou se můžete na našich stránkách pravidelně setkávat. Předchozí Fuchsoviny najdete zde na našem webovém zpravodajství www.kolinsky.denik.cz v rubrice "Související články" nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz