Dostávám denně několik e-mailů od různě narozených čtenářů. Jeden mladý muž mi nedávno napsal, že se mu líbí moje fejetony v jistém týdeníku pro ženy, a že mě jistě potěší, že se líbí i jemu. Poděkovala jsem, on opět něco napsal, já mu odepsala, a pak jsem odešla od počítače a na jeho další dopis jsem neodpověděla. Ozval se asi po týdnu.
„Dobrý den, jen jsem se chtěl zeptat, že naše konverzace - dopisování – skončilo nějak předčasně… Jak pak to?? Co je u Vás za novinky? Milerád si opět přečtu Váš fejeton. A Vy se na oplátku můžete podívat na můj blog, kde každým týdnem publikuju své fejetony… Mějte se hezky a zas někdy napište!! A budu samozřejmě rád!!! S pozdravem Váš „fanoušek“ Petr.“
Vyřizovala jsem zrovna poštu, tak jsem mu odepsala hned.
„Jakpak to? No asi tak, že mám víc práce než vy, Petře. Myslím, že jsem vám psala, že na dopisy odepisuju, ale sama aktivní nejsem- to bych časově nezvládla. To až budu na vozejku, pak budu psát do alelujá, ale zatím prostě nestíhám. Takže mi napište, já odpovím, ano?
A vše o mně píšu do rubriky Když se řekne co je nového, na www.kdyz.cz. Papa. Irena.“
Odpověď přišla okamžitě.
„No jo… Já jsem si to myslel! Tak to je mi líto, že máte „více“ práce, než já. A čím se živíte? Je mi to všechno s tím časem jasný… Omlouvám se… A zdá se mi, že jste nějak přešla na vykání. Myslel jsem, že na začátku našeho dopisování jste mi tykala… Tak jo! Mějte se!! Petr.“
Pořád ještě jsem vyřizovala poštu, tak jsem „vyřídila“ i jeho.
„Milý Petře, to prosím tě, neřeš. Jestli vykám nebo tykám. Neznáme se, takže to beru podle nálady, která na mě z tvých e-mailů zavane. Jak vidíš, teď zavanulo tykání. A co dělám, to si opravdu přečti v rubrice Když se řekne co je nového- píšu, napovídám v Činoherním klubu v Praze, kam dojíždím z Kolína, jezdím na besedy, spolupracuju s několika redakcemi a také mám syna a dceru, pana Fuchse a psa Athose, maminku a bratra se syny, tchyni- to píšu
proto, že všem těmhle duším dávám svůj čas, někomu víc někomu míň - a hlavně nezapomeň, že mi bude za chvíli šedesát, a i když mám pocit, že zvládám všechno jako dřív, není to pravda. Jsem pomalejší- sice stále stejně výkonná, ale pomalejší. A proč jsi vlastně dal „více“ do uvozovek? Papa. Irena.“
I tentokrát Petr odpověděl hned.
„Hmm… Jak Vy cítíte, kdy tykat a vykat, tak já jsem z tohoto mailu zase cítil náladu, že jsem se Vás dotknul, a že můj dotaz na to, čím se živíte, byl jaksi neopatrný, až skoro drzý či prostě v mailu trochu neměl co dělat… Ptáte se, proč jsem dál slovo „více“ do uvozovek. Bylo to takové upozornění, že se taky neflákám. Vypadá to, že starší lidé mají více práce, než ti mladší. Ale tak to není! Jde o to, že mladí dělají spíše něco úplně jiného, než ti starší. Mladí se učí, zato ti starší už praktikují to, co se za svého života naučili. Mějte se pěkně! S pozdravem Petr.“
A moje odpověď?
„Ale prdlajs… cítil jsi špatně! Ničím ses mě nedotkl. Ale „trefil“ jsi hřebík na hlavičku. Starší lidi mají více práce, protože mají méně sil. O tom to je. To, co bychom dřív udělali za hodinu, nám dneska trvá celý den, takže nestačíme udělat jiné věci - proto mají staří lidé tak málo času… no, vidíš, a mám námět na fejeton. Díky! Papa. Irena.“


Se známou kolínskou spisovatelkou a divadelní nápovědou Irenou Fuchsovou se můžete na našich stránkách setkat každý čtvrtek. Předchozí Fuchsoviny najdete zde na našem webovém zpravodajství www.kolinsky.denik.cz v rubrice "Související články" nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz