Od září 2008 do března 2009 byla v Činoherním klubu nejnáročnější sezona, jakou za patnáct let, co tam jsem, pamatuju, na tom jsme se shodli všichni, kteří musíme být u zkoušek. Copak herci, ti se na zkouškách vystřídají, zkouší většinou za sezonu jednu hru tři měsíce, pak je premiéra a po ní už mají „jenom“ představení- dopoledne si mohou využít pro sebe. Ale rekvizitáři, kluci z jevištní techniky, zvukaři, osvětlovači- ti musí být u všech zkoušek. Mají výhodu v tom, že všechny tyhle profese- kromě jevištní techniky, kde je kluků víc- jsou v divadlech dvakrát; inspicienti, rekvizitáři, garderobiérky, maskérky, osvětlovači, zvukaři. Jenom nápověda je, prosím, v Činoherním klubu jedna jediná. Od září jsem byla doslova na roztrhání. Zkoušeli jsme furt. Jedna premiéra, druhá premiéra a hned po ní jsem začala zase zkoušet. A to jsem ještě do toho stačila s panem režisérem Smočkem upravit a pak přepsat do počítače hru, kterou bude zkoušet, a která nebyla v elektronické podobě. No, tak teď už je. Díky mně. Bylo to tak náročných sedm měsíců, že když jsem koncem března začala mít konečně zasloužené volno, omládla jsem o dvacet let!

Procházela jsem Kolínem a měla jsem pocit, že konečně zase vidím spoustu situací a věcí, které mi od září unikaly. Aby ne. Ráno jsem odjela do Prahy a na Zálabí jsem se dostala kolem sedmnácté hodiny s plnou nákupní taškou… Užívala jsem si volno, jako bych byla za školou! Koukala jsem kolem sebe, zdravila se se známými, po třech letech jsem potkala Aničku, manželku mého bratrance Honzy Novotného a krásně jsme si zdrbly, zastavila jsem se s paní Kroupovou ze Zálabí, a pak jsem uviděla dvojici, kterou potkávám určitě už patnáct let. On chodí zásadně dva tři kroky před ní. Ona jde za ním, ale ne proto, že by mu nestačila. Ti dva prostě takhle chodí. Nikdy jsem neviděla, že by spolu promluvili a nikdy nešli vedle sebe. Nikdy. Tak jsem na ně teď koukala a říkala si, co je to za lidi. Jestlipak je na ni hodný. Byla u holiče, sluší jí to. Vadí jí, chodit pořád za ním? Koukám na ně a v tu chvíli on vstoupil u úřadu práce na přechodu do silnice. K přechodu najelo auto, ale svítila zelená, tak zastavilo, nicméně žena znejistěla. On, aniž by se otočil, zpomalil a natáhl za sebe ruku. Ona popoběhla, rychle se ho chytila, přešli, a na chodníku ji on zase pustil. Šli dál. On první, ona dva tři kroky za ním… Bylo v tom něco milého, řeknu vám. Chlapského. Ochranitelského.

Vyšla jsem z náměstí Kouřimskou ulicí a u Zverimexu jsem chtěla zahnout do ulice Karolíny Světlé, ale všimla jsem si poutače. MEFISTO CAFE. KÁVA S SEBOU! PŘÍJEMNÉ POSEZENÍ! MUSIC BAR. 10 KROKŮ. Víte, mě na mně baví, že se se sebou nenudím. Neřekla jsem si, já mám tak čas jít na kafe, udělám si ho radši v pracovně, nene. Začala jsem ty kroky počítat. A nebylo jich deset, kdepak! Bylo jich čtyřicet dva! Zastavila jsem se před tou kavárnou, které jsem si před tím nikdy nevšimla a chtěla jsem si opsat název, že napíšu FUCHSOVINU o deseti krocích, ale pak jsem šla dovnitř. Sympatický, moc hezký mladý muž za barem mě s úsměvem přivítal- pozor, to nebývá často! Mužský personál ještě jakž takž ujde, ale ženský personál v restauracích skoro nezdraví, nebo jenom tak na půl úst, takže tenhle Mefisto získal první hvězdičku.Když jsem mu oznámila, že jsem spisovatelka a chci o nich napsat fejeton do Kolínského deníku, protože to od rohu není deset kroků, ale čtyřicet dva, s úsměvem přikývl. „Já vím, mám to spočítané, ale to jsou takové cimrmanovské kroky!“ V tu chvíli ode mě dostal druhou hvězdičku. Pak mi dal vizitku, upozornil mě na hodně dobré webové stránky www.mefistocafe.cz , já mu dala svoji vizitku, on si přečetl jméno a bleskurychle zareagoval. „Děkuju, paní Fuchsová. Byla jste u nás už někdy? Nechcete se posadit?“ Byl fakt milý a v tu ránu měl třetí hvězdičku.

„Přijdu, až FUCHSOVINA o vás vyjde,“ slíbila jsem mu a s tím jsme se rozloučili. Takže, moji milí čtenáři, dneska jdu do MEFISTO CAFÉ v ulici Karolíny Světlé! Tedy… pokud budu mít volno. To víte, nic netrvá věčně…

Se známou kolínskou spisovatelkou a divadelní nápovědou Irenou Fuchsovou se můžete na našich stránkách setkat každý čtvrtek. Předchozí Fuchsoviny najdete zde na našem webovém zpravodajství www.kolinsky.denik.cz v rubrice "Související články" nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz