Ráno jsem si koupila Kolínský deník, a když si pan Fuchs přečetl „Po Fuchsové klobása,“ zeptal se mě, co jsem tam o něm říkala. Uvědomila jsem se, že tato FUCHSOVINA končí slovy „…tentokrát jsem pana Fuchse ve Třech Dvorech dost pomlouvala a měla jsem špatný svědomí,“ a nasadila jsem výraz, který znal, protože ho používám často a vyjadřuje zhruba toto: prosím tě, neřeš to, přece mě znáš… Takže to přestal řešit a odjel za prací. Já šla s Atíčkem nakoupit, pak jsem vařila, psala, vyřizovala e- maily, redaktorka z jistého magazínu mi udělala radost, protože mi vzala fejeton „Tajemství ložnic,“ stejně úspěšná jsem byla i v další redakci, takže jsem kolem třinácté hodiny vyrazila „do města“ spokojená nejenom ze psaní, ale i s tím, že jsem byla doma výjimečně pilná a například jsem udělala panu Fuchsovi plněné papriky, které má rád…

Šla jsem na novou polikliniku- nevíte, jak ještě dlouho se jí bude říkat nová?- do prodejny ortopedické obuvi a koupila jsem si tam na doma přesně ty boty, které jsem potřebovala. Spokojeně jsem je nesla Školskou ulicí ke svému ševci, a u č. p. 60 jsem se zastavila. Před lety tady bydlela moje kamarádka Eva Audolenská, často jsem za ní chodila, ale ještě dřív jsme sem chodili na tělocvik, protože na konci chodby byla tělocvična 3. ZDŠ. Tahle škola stála naproti, a v osmdesátých letech ji museli zbořit, protože by jinak spadla sama. Když mi bylo asi deset, nacvičovali jsme v téhle tělocvičně na spartakiádu a já cvičila se spolužákem V. W. Když jsme se po cvičení vraceli chodbou, řekl, že s kulhavou cvičit nebude.

Nevadilo mi, že to řekl, protože to byl v té době blbej frajer, ale slyšela to naše paní učitelka Samešová a udělala mu kázání, na které jsem nikdy nezapomněla. Mluvila totiž o mně strašně hezky. To bylo snad poprvé, kdy o mně někdo mluvil takhle hezky, fakt! Když jsem se nedávno sešla s V. W. na srazu se spolužáky ze základní školy, zjistila jsem, že se s ním dá po pětačtyřiceti letech docela dobře bavit. „Víš, že jsi mi ve čtvrtý třídě provedl takovou jednu ošklivou věc,“ zeptala jsem se ho a on se zarazil a chtěl vědět jakou. Neřekla jsem mu to, protože z blbého frajírka vyrostl, ale on se mi stejně omluvil, aniž by věděl za co… Od té doby si spolu pravidelně e- mailujeme. Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem vešla do chodby domu č. p. 60, kde je teď kadeřnictví, kosmetika, pedikúra a masáže, a v bývalé tělocvičně jsem se objednala na úpravu obočí. Potom jsem dala nové boty k mému ševci naproti nové (hm… zase nová…) Pojišťovně, dává mi na levé boty úžasné podpatěnky, které v lázních všichni obdivují, a pak jsem šla do kopírky v Mostní ulici, kde jsou strašně šikovní a nechala jsem si stáhnout z flashky fotografii, kde jsem se svojí sestrou Jolanou a s naší přítelkyní, výtvarnici Inez Tuschnerovou, která dostala Cenu města Brna. Udělali to krásně a na počkání!

Skončila jsem na náměstí v Pizzerii, kde už seděla dcera Rita s Ivanou Koláčnou- obě se právě vrátily z basketbalového soustředění v Kostelci nad Černými lesy, kde byly se staršími žákyněmi, které trénují. Dělají teď nábor nových baskeťáčků, takže pokud chce vaše dítě hrát basketbal, může přijít každé úterý v září od 17.30. – 18.30. do tělocvičny 1. ZŠ – vchod od Billy. Obsluhoval nás vtipálek Marian se slušivou zástěrkou, který říkal, že v novinách nikdy nechce být, a já ho uklidnila, ať se nebojí, že tam určitě bude…

Irena Fuchsová

Se známou kolínskou spisovatelkou a divadelní nápovědou Irenou Fuchsovou se můžete na našich stránkách setkat každý čtvrtek. Předchozí Fuchsoviny najdete zde na našem webovém zpravodajství www.kolinsky.denik.cz v rubrice "Související články" nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz