Poslední dobou se s besedami v knihovnách doslova roztrhl můj e-mail! Fakt! Chce mě Česká Třebová, Frenštát pod Radhoštěm- tam chtějí turné po knihovnách na Novojičínsku, chce mě Krnov, Ostrava, Nejdek- to je 15 km od Karlových Varů, Třebíč… Všem knihovnám říkám, že přijedu ráda, ale aby se mi ozvaly až koncem listopadu, to už budu vědět, jak na tom budeme v Činoherním klubu s premiérami, a kdy budu mít trochu volna. A v únoru a v březnu budu velký kamarád s Českými dráhami a podívám se zase po celé republice… Řeknu vám, že cestování vlakem na besedy mi vadí nejvíc. Denně dojíždím do Prahy, a když mám volno, musím zase do vlaku! Začínám vážně uvažovat o tom, že si udělám řidičák, i když jsem své dceři Ritě musela nedávno slíbit, že se nikdy v životě nebudu učit cizí jazyky a řídit auto. Nechápu, proč je vůči mým schopnostem takhle radikálně nedůvěřivá, fakt nechápu… Cizí jazyky se učit nebudu, to jí klidně slíbit můžu, ale řidičák jí neslíbím. Prosím vás, je v Kolíně hrdina, který má autoškolu a naučí mě řídit? Já už nechci jezdit na besedy vlakem… Ale neříkejte to, prosím vás, Ritě! Ta by mi dala…

Tohle všechno píšu jenom proto, abyste věděli, jaká je to pro mě úleva, když jedu na besedu například do Třech Dvorů! Nebo do Konárovic! Do Nebovid! Do Ohař! Do Sendražic! Do Červených Peček! Jen si to představte! Před týdnem si pro mě v 17.15. přijeli ze Tří Dvorů k zálabské EKO - VODĚ, za pět minut (!!!) jsme byli ve Třech Dvorech v restauraci u hřiště, která byla doslova narvaná členkami Českého červeného kříže, v 17.30. začala beseda, dvě hodiny jsme si povídaly o hercích, o napovídání, o panu Fuchsovi, o tom jak píšu, co píšu a kam píšu, pak jsem dostala nádhernou kytku a hrníček, který má pokličku a dokonce sítko na čaj, rozloučila jsem se, dámy zatleskaly, ale pak se mě jedna ještě na něco zeptala, tak jsem si znovu sedla a povídaly jsme si dál, a mezitím se ohřály vynikající, voňavé klobásky, a všechny si pochutnávaly, chtěly mi dát také, ale já neměla chuť, tak jsme se rozloučily podruhé a deset minut po půl osmé (!!!) jsem byla doma! Vzala jsem našeho Atíčka na jeho oblíbenou trasu, kudy chodí hárající se fenky, a oba jsme si užívali procházky. To je nádhera, libovala jsem si. Měla jsem besedu a jsem už doma. Kdybych byla na besedě někde v Tramtárii, čekala bych teď na cizím nádraží, odháněla bych cizí bezdomovce, jela bych v noci domů cizím vlakem nebo bych byla v cizím hotelu, kde bych nemohla usnout, protože tam, kde to neznám, se mi vždycky blbě usíná…

Když jsme přišli s Atíčkem domů, byla jsem tak spokojená, že jsem ten krásný hrníček dala panu Fuchsovi, protože se mu líbil. No… a taky jsem ho tentokrát ve Třech Dvorech dost pomlouvala a měla jsem špatný svědomí…

Irena Fuchsová

Se známou kolínskou spisovatelkou a divadelní nápovědou Irenou Fuchsovou se můžete na našich stránkách setkat každý čtvrtek. Předchozí Fuchsoviny najdete zde na našem webovém zpravodajství www.kolinsky.denik.cz v rubrice "Související články" nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz