Na konci padesátých let minulého století jsme si chodili hrát na náměstí. Bylo nám od osmi do deseti let, a všichni jsme bydleli v ulicích, které se sbíhaly na náměstí. Scházeli jsme se tam odpoledne i večer a hráli jsme si většinou na válku. Někdo byl Němec, někdo Rus. Někdo byl statečný, jiný zbabělý. Stříleli jsme po sobě, vymýšleli si různé nebezpečné situace, ze kterých jsme se statečně dostávali, pochodovali jsme. Vzpomínky na válku byly stále čerstvé, mluvilo se o ní doma i ve škole, psalo se o ní v knihách. Vzpomínám si, že mým vzorem byla Zoja Kosmoděmjanská z knihy Mladá garda a nejstrašnější sny jsem měla kvůli dvěma větám z této knihy. „Zmučená těla členů Mladé gardy hodili Němci do staré šachty a na ně naházeli železné důlní vozíky. Ještě mnoho dnů se ze šachty ozývalo sténání…“

Stejně jako náměstí patřilo nám, dětem, patřilo i skupině starších mužů, kteří se zde pravidelně každý den scházeli. Chodili kolem dokola a mluvili. Občas se zastavili, to když se dostali na důležité téma, poslouchali, co ten nejrozčílenější říká, přikyvovali a někdy nesouhlasili, to se pak jejich debata rozléhala po celém náměstí. Ale většinou chodili po náměstí svorně, kolečko za kolečkem, a zhruba po dvou hodinách se rozcházeli. Často jsem si přála, aby mezi nimi chodil i můj dědeček, František Červín, kolínský ochotník, režisér, autor mnoha divadelních her a známý holič. Ale umřel na jaře v roce 1948. Druhý dědeček bydlel na konci Kolína, což by asi nevadilo, ale byl řidič, vozil „pány“ z ONV (Okresní národní výbor), a to ho z koleček po náměstí diskvalifikovalo. Pánové, kteří se scházeli každý den na náměstí, patřili totiž k buržoazii, jak jsme se tehdy učili ve škole. Byli to bývalí kolínští živnostníci, majitelé domů, obchodů, továren, profesoři v důchodu, úředníci - patřili prostě mezi kolínskou honoraci v dobrém slova smyslu, a mého dědečka, který vozil „pány“, by mezi sebe nepřijali. A on by mezi ně stejně nepřišel, co by tam dělal?

Moje babička s maminkou se s těmi pány, kteří chodili do kolečka po náměstí, znaly, pánové totiž chodili k mému dědečkovi do holičského krámku. Často jsme se u nich zastavily, pánové mě hladili po vlasech a vzpomínali na dědu. A také koukali po mamince, protože moje maminka byla krásná ženská. Často mi o nich vypravovala a řeknu vám, kam se hrabe červená knihovna! Mohu tedy říct, že jsem ty pány znala velmi dobře. Když jsem šla kolem nich a oni zrovna neřešili nějaký problém, pozdravila jsem je, usmáli jsme se na sebe, někdy jsem se s nimi i zastavila. Chodila jsem kolem nich skoro denně, bydlela jsem kousek od náměstí, naproti knihovně, a tak mě cesta přes náměstí většinou neminula.

Věříte, že se těchto pánů koncem padesátých let sešlo na náměstí někdy i dvacet? Možná i víc, protože občas debatovali dokonce v několika skupinkách, které se ale postupně slily v jednu velikou, a ta pak kroužila pomalu kolem náměstí, jednou, pětkrát, desetkrát… O čem debatovali? O fotbale a o politice. Tím jsem si stoprocentně jistá, protože jsem je mockrát slyšela, a viděla jsem i nepřátelské pohledy, které vrhali na budovu MNV (Městského národního výboru), kde je teď Městský úřad. Určitě mluvili i o ženách, kterých si během svých koleček také všímali, vzpomínali, jaké to v Kolíně bylo dřív, probírali rodinné záležitosti - vždyť se všichni znali odmalička. Ale politika a fotbal, to byla jejich dvě hlavní témata. Ještě musím říct, že pánové nebyli vdovci nebo staří mládenci. Občas si pro některého z nich přišla manželka a všichni pánové ji dvorně zdravili, někteří jí políbili ruku, tykali jí a oslovovali jménem - jak říkám, všichni se znali… I když se k nim v šedesátých letech občas někdo přidal, počet pánů, kteří kroužili svá kolečka kolem náměstí, se pomalu zmenšoval. Nevím přesně, kdy kolečka skončila. Pánové odcházeli pomalu a postupně. Náhradníky za sebe neměli. Ještě začátkem osmdesátých let chodili občas po náměstí čtyři, pak tři, dva… Vzpomněla jsem si na ně nedávno, když jsem šla přes náměstí. Svítilo sluníčko, byl krásný den. Ale náměstí vypadalo jako mrtvé…

Irena Fuchsová

Se známou kolínskou spisovatelkou Irenou Fuchsovou se na našich stranách můžete setkat každý čtvrtek. Předchozí fuchsoviny najdete zde na našem webu www.kolinsky.denik.cz nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz