"Irenko, já nevím, co mám dělat…“ Takhle začala nedávno svůj telefonát moje maminka, které bude osmdesát šest let a bydlí ve Žlebech. „Teď mi volala nějaká ženská, že mi změní na mobilu tarif, a že kvůli tomu za mnou přijede kurýr. A že když to odmítnu, musím mu zaplatit tři sta korun.“

Zasmála jsem se. „Mami, a jak za tebou může přijet kurýr, když neví tvoji adresu?“ Chvíli bylo ticho. „Já jsem jí všechno řekla…“ V tu chvíli jsem dostala strašný vztek. „Mami, jak jsi stará, tak jsi hloupá! PROČ jsi říkala adresu někomu, koho neznáš?!“ Chvíli bylo ticho. „No… ona ji chtěla. A mluvila tak hezky!“

Když jsem se jí vyptávala, co vlastně ta ženská chtěla, nedozvěděla jsem se to. Maminka to nepochopila, což té ženě bylo evidentně jedno. Zajímalo ji rodné číslo, adresa, dokonce se ptala i na to, jestli má maminka pas. Viděla jsem černě, ale když maminka začala do telefonu plakat, že nic měnit nechce, že stejně nikam nevolá a voláme jí my, a že se bojí, že ji někdo zabije, když ví její adresu, vzpamatovala jsem se a strávila celé odpoledne a večer tím, že jsem ji alespoň přes mobil uklidňovala. Nic jiného jsem dělat nemohla- maminka neumí v mobilu najít číslo, které jí volalo, takže jsem tam nemohla zavolat a zjistit, o co vlastně jde…

Druhý den mi zavolala po půl deváté ráno a šťastně mi oznamovala, že už je všechno v pořádku. Že ta ženská zase volala, a že se jí ptala, jestli si to nerozmyslela. Maminka řekla, že si to rozmyslela, že nic nechce a ona řekla, že to tedy zruší. Maminka se zeptala, jestli nebude muset nic platit a jestli ten kurýr nepřijede, a ona ji uklidnila, že ne. Protože u ní byla v té době sousedka, našly společnými silami číslo, ze kterého ta ženská volala, maminka mi ho nadiktovala a pak se se mnou spokojeně rozloučila. Hned jsem tam zavolala, protože jsem jim chtěla vynadat, že maminku vyděsili, ale ozval se mi záznamník firmy, která pracuje pro jistou telekomunikační službu s tím, že se mi její pracovníci ozvou. Zatím se neozvali.

Možná si říkáte, že je všechno v pořádku, ale já si myslím, že není. Ano, v pořádku by to bylo, kdyby mi maminka nevolala vyděšená a plačící, a kdyby se celý večer nebála, že někdo přijde a zabije ji. V pořádku by to bylo, kdyby maminka pochopila, co jí ta cizí žena nabízí a souhlasila s tím – nebo to odmítla. Ale maminka mi s pláčem volala, že řekla svoji adresu a rodné číslo podvodnici a bude muset zaplatit tři sta korun nějakému kurýrovi, který si pro ně přijede, a že se bojí, že ji někdo zabije…

A tak jsem napsala stížnost „na nevhodně podanou telefonickou nabídku na zlevněný tarif“. Byla bych moc ráda, kdyby všichni pracovníci, kteří pracují na podobných místech, byli poučeni, aby netlačili staré lidi do něčeho, co někteří z nich nedokáží pochopit. Aby tito pracovníci, jakmile zjistí, že volaná osoba je starší a nerozumí tomu, co se po ní chce – a to lze zjistit po několika větách – dali starým lidem čas, aby mohli zavolat svým dětem či se poradit se sousedy a nevyhrožovali jim hned tím, že pokud si to rozmyslí, budou muset kurýrovi zaplatit tři sta korun. Protože předpokládám, že moje matka nebyla jediná, napsala jsem tu stížnost i za další staré lidi, kterým se stalo totéž. A moc bych si přála, aby se změnilo chování zaměstnanců firem, které pro jisté telekomunikační služby pracují a neumí telefonovat se starými lidmi…

Budu vás informovat, jak moje stížnost dopadla…

Irena Fuchsová

Se známou kolínskou spisovatelkou Irenou Fuchsovou se na našich stranách můžete setkat každý čtvrtek. Předchozí fuchsoviny najdete zde na našem webovém zpravodajství www.kolinsky.denik.cz nebo na stránkách Ireny Fuchsové www.kdyz.cz