Určitě se s ním každý z vás alespoň jednou v životě potkal. S omylem. Jsou dobré konce omylů - vše se vysvětlí. Jsou konce banální, nebolestivé. A jsou konce špatné.

Omyl, kvůli kterému jsem začala tuto Fuchsovinu psát, se mi přihodil před týdnem na tomto místě.
Psala jsem o MAD v Kolíně a začala jsem takto: „Hned na začátku vás musím upozornit, že tato Fuchsovina nekritizuje řidiče MAD! Jsou to milí a sympatičtí chlapi, na které je radost se podívat…“

Omyl! Mezi řidiči MAD v Kolíně nejsou jenom milí a sympatičtí chlapi, ale je tam i jedna půvabná, blonďatá řidička! Vzpomínám si, když jsem s ní jela poprvé, že vypadala za volantem jako anděl! Popřála jsem jí hodně štěstí a ať se jí po Kolíně hezky jezdí. Od té doby jsem s ní párkrát jela a pokaždé jsem z ní měla dobrou náladu. Všimla jsem si totiž, že rozsvěcuje mužům tváře, a to nejenom těm za volantem! To je přece pro kolínské mužské obrovský dar, nemyslíte? A za pár měsíců na ni zapomenu! To je fakt nepříjemný omyl! A neomlouvá mě, že s touto půvabnou mladou ženou většinou trojkou ze Zálabí nejezdím. A víte, jak jsem na svůj omyl přišla? Čekám před nádražím na vlak… čemu se divíte? Stála jsem před nádražím, protože můj rychlík měl zpoždění. Stojím a koukám. Přijel autobus, v něm řidička - anděl, koukám na ni, ona na mě, lidé vystupují, a mně se zdá, že na mě kouká déle než by musela, a říkám si, aha, četla Fuchsovinu o MAD a poznala mě - a najednou mi to došlo. Já blbá! Takový hloupý omyl! Takže se vám, půvabná kolínská řidičko autobusu, omlouvám.

Vzpomínám si, jak můj dvouletý syn přišel jednou ze zálabských jeslí a celý večer říkal Pavlík mucha. Hrál si s autíčkem a Pavlík mucha! Večeřel a Pavlík mucha! Říkala jsem si, to je pěkné! Je pár dnů v jeslích a už říká o nějakém Pavlíkovi, že je mrcha! Druhý den jsem se dozvěděla, že si nejvíc hraje s Pavlíkem, který se jmenuje Mucha…

Znám dvě rodiny, které spolu nemluvily šest let. První rodina poslala před šesti lety dopis, ve kterém zvala druhou rodinu na oslavu. Druhá rodina žádný dopis nedostala. Obě rodiny se urazily. První proto, že druhá nepřijela. Druhá, protože ji první nepozvala. Šest let si nikdo z nich nic nevysvětlil. Když zemřel ve druhé rodině děda, který sbíral obálky se známkami, našli mezi nimi i neotevřený dopis od první rodiny… A určitě jste někdy zažili situaci, kdy jste viděli své partnery, jak se důvěrně baví s někým, koho neznáte! Žárlivá scéna, během které se vše vysvětlí, je to nejmenší. Horší je, když my, ženy, mlčíme, kujeme odplatu, nebo se dokonce rozejdeme, abychom po čase zjistily, že dotyčná byla sestřenice… Dá se říct, že tohle všechno jsou prkotiny, protože omyl, o kterém se mluví a píše v poslední době, ve mně doslova vyvolává hrůzu. Mladá žena si z porodnice přinesla dítě, přesvědčená o tom, že dítě je její a jejího přítele. Byla by blázen, kdyby si myslela něco jiného, byla přece příteli věrná! Jak jí bylo, když přítel zjistil, že otcem není? Jak jí bylo, když se zjistilo, že ani ona není matkou? Jak jí bylo, když si uvědomila, že bude muset „svoje“ dítě vrátit a dostane vlastní, ale „cizí“? Představuju si, jak by bylo mně, kdybych musela vrátit naši desetiměsíční Ritu… Víte, až zase někdy „vyrobím“ omyl a bude mě to mrzet, tak si vzpomenu na tyhle dvě nešťastné maminky, které čeká výměna dětí…

Se známou kolínskou spisovatelkou Irenou Fuchsovou se na našich stránkách můžete setkat každou středu. Předchozí Fuchsoviny najdete na jejím webu www.kdyz.cz