Nasedáme na parkovišti u Americanu. Je plné. Stejně tak okolní uličky. Na uvolněné místečko se hned hrne jiné auto. Odhadem čerstvě dvacetiletý mladík s cigaretou v ústech postavil svůj (či tatínkův) vůz tak blízko výjezdu z parkoviště, že kvůli dalším autům parkujícím na opačné straně Kovářské ulice je to na centimetry.
Míříme přes náměstí a Kouřimskou ulicí na takzvaný malý kruháček. „Tady se vyjíždí vždycky špatně,“ napadá nás při pohledu na zatrolenou šňůru těch, kteří míří od světelky u úřadu práce směrem k Delvitě či do Legerovy, zkrátka všech, kterým musíme dát přednost. Ale není to už taková hrůza. Při troše „mrštnosti“, někdo by řekl drzosti, se dá na kruháček dostat během jedné, maximálně dvou minut. Zda je to na místě a bezpečné, musí posoudit každý podle svých schopností, zkušeností a momentálních okolností. Pokud usoudí, že ještě raději počká, dočká se troubení auta stojícího těsně za sebou.
Z Legerovy ulice zmizela částečná uzavírka kvůli opravě plynovodu. „Uff, to je dobře, hned je to průjezdnější,“ honí se člověku hlavou při vzpomínce na slalom mezi značkami. Přichází křižovatka u bývalé vojenské správy. Za chvíli ji budeme muset začít nazývat „u předbývalé“, protože ta „nová“ už je pěknou dobu také bývalá. Křižovatka se jeví jako celkem prázdná, tedy bráno v kontextu s tím, že jsme v průmyslovém městě. Čtyři nebo pět aut v každém směru a pruhu není na Kolín žádná zácpa. Že bychom měli štěstí? Chyba lávky. Odbočením vlevo se napojujeme na průtah. A stojíme hned pár metrů za křižovatkou.
Zhruba třetinu vozů před námi tvoří kamiony, další třetinu dodávky. Po pár metrech se posouváme rovných 11 minut (15,23 – 15,34 hodin). Máme dost času všímat si aut, která jedou v protisměru. V drtivé většině z nich je pouze řidič. Mezitím nám před kapotou přejde chodec, který si to šine přes všechny čtyři pruhy. Vzdálenost od podchodu? Zhruba 15 metrů.

Tatáž situace se opakuje v ulici U Křižovatky, která je ve směru na Týnec bezproblémová. V opačném směru vidíme tak o polovinu hustší provoz. Opět chodec přes čtyři pruhy. „Nefotil jsi onehdy ten nový přechod, co byl jako přání pod vánočním stromem na náměstí?“ ptám se fotografa, který se hroutí do sedadla při představě, že míříme na nový most. Nedivím se mu při pohledu na auta doslova stojící v obou pruzích. Možná náhoda, možná při nás stál nějaký anděl popoháněč, ale od velkého kruháku se k (toho času uzavřenému) kruháčku Na Louži přepravujeme za šest minut. Není to úplně málo, ale čekali jsme to o poznání horší.

„Vynahrazujeme“ si to na dalším úseku, jímž je hojně diskutovaná trasa od již zmiňovaného malého kruháčku (Kouřimská x Politických vězňů x Legerova) ke křižovatce u úřadu práce, dál směrem k divadlu a zpátky do ulice U Křižovatky. Čas? Plných 12 minut. Tedy ještě o fous horší než první pokus na průtahu v úseku světelná křižovatka – kruhák. Na druhý pokus si průtah polepšil – z 11 minut na devět. V pomyslné žákovské knížce mu tedy opravujeme z pětky a pěknou čtyři mínus. Naopak za jedna dostala trasa křižovatka u bývalé OVS – Tesco. Až na parkoviště ke košíkům dorážíme za rovných pět minut, na cestě zpět si pohoršila na chvalitebnou s celkovým časem necelých sedm minut.