Kolín/ Pro kolemjdoucího v ne zrovna pohledné budově kolínského domova důchodců žije osmdesát starých lidí potřebující různou míru zdravotní péče. Další čekatelé jsou stále v pořadníku. Protože zřizovatelem domova je město, přednost při umísťování mají pochopitelně lidé z Kolína. Ředitelka domova Ivana Nováková se domnívá, že počet žadatelů neodpovídá akutní potřebě volných míst. „Spousta uchazečů má žádost podanou pouze jako pojistku, umístění zatím urgentně tolik nepotřebují, ale samozřejmě je tam i několik žádostí, které je potřeba naléhavě vyřídit, těm sepřednostně snažíme vyhovět. Jenomže v domově důchodců se zpravidla uvolní místo pouze tehdy, když někdo zemře. Nám ale odtud odešli v loňském roce dva lidi, kteří se opravdu vylepšili, takže šli do domácí pěče, některé klientky jsme překládali do jiných domovů, blíž k příbuzným.“
Na městu jako na zřizovateli zároveň leží povinnost přispívat potřebnými finančními prostředky. Starý dům si vyžaduje nákladné opravy, které pro kolemjdoucího stále kromě vyměněných oken nejsou vidět.
„Obávám se, že se po dlouhou dobu nic nezměnilo. Bezmála před deseti lety jsem měl v Domově důchodců v Kolíně maminku a bylo mi úzko, když jsem viděl, na jaké podmínky jsou odkázáni lidé v pokročilé fázi svého života. Naprosto odtrženi od přirozeného prostředí, bez dvorečku, zahrádky, kam by si lidé mohli jít ven posedět a popovídat,“ smutně vzpomíná muž ze Třech Dvorů.
Současné vedení domova důchodců se snaží seniorům pobyt podle možností zpříjemnit. Postupně se nakupuje nové vybavení, realizují změny interiéru. Obyvatelé zařízení si je chválí. „Problém je, že do domova přicházejí lidé méně imobilní, kteří si zvyknou a moc si nestěžují,“ vylíčila nám svůj postřeh mladá žena. „Do zařízení se průběžně investuje, nicméně bylo by potřeba sehnat peníze na zásadnější rekonstrukci. V minulosti už vznikl projekt, který se nerealizoval. Je třeba zvážit, jak dál, aby se opravy jen neflikovaly,“ uvedl místostarosta Pavel Hoffmann.
V nedávné době se v domově uskutečnilo malování. Lidé si sami mohli říct, jakou barvu pokoje si přejí. Postupně se starý nábytek nahrazuje za nový. „Loni se nám povedlo vestavěné vyměnit skříně na chodbách, letos budeme pokračovat v prvním patře a v přízemí. Ve spolupráci s městem se nám podařilo koupit šest elektrických polohovacích lůžek, které jsme dali lidem, kteří to opravdu potřebovali. Nemůžeme všem hned vyjít vstříc, ale máme i hezké apartmány, ty mají společnou sprchu a záchod. Tak bych si to v budoucnu představovala ve všech pokojích. Novější nábytek je tam, kde jsou lidí samostatnější. Zakoupili jsme například sprchovací lůžko, imobilní klienti se na něm cítí bezpečně, je to pro ně daleko lepší. Díky sponzorovi takézahradě přibyl altán, kam za příznivého počasí senioři chodí s ergoterapeutkou, která pro ně připravuje různé aktivity,“ vypočítává poslední novoty paní ředitelka a zároveň dodává: „Víme, že na úpravách je stále spousta práce.“