Zajímavou zkušenost získala čtveřice studentů, kteří věnovali část svých letních prázdnin dobrovolné činnosti na dětském oddělení kutnohorské nemocnice. Jejich pracovní náplní bylo co nejvíce zpříjemnit pobyt v nemocnici dětem dlouhodobě i krátkodobě nemocným.

Práce nabízená v letáku

V minulém školním roce se jim do rukou dostaly letáky s žádostí o pomocné pracovní síly z řad studentů Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře, kteří by byli ochotni obětovat svůj volný čas ve prospěch těch, kdo jejich pomoc potřebují. Na gymnáziu, jež všichni čtyři navštěvují, se zmíněné letáky objevily prostřednictvím paní Mackové z charitativní společnosti Přístav, jejímž posláním je právě oslovit a získat co nejvíce dobrovolníků pro podobné účely.
Během dvou měsíců prázdnin se u nemocných dětí střídali Jana Matoušková, Markéta Klvaňová, Božena Zelinková a Andrej Janiš.

„Snažili jsme se rozdělit si služby tak, aby se dětem neustále někdo z nás věnoval. Celkem jsme s dětmi prožili každý kolem 70 hodin, Markéta s nimi strávila úctyhodných 160 hodin. Osobně bych po maturitě rád šel studovat medicínu, takže to pro mě byla příležitost, jak se seznámit s nemocničním prostředím. Ve svých plánech jsem byl omezen vybavením nemocnice, proto jsme převážně hráli s dětmi stolní hry, ale bavilo mě také si s nimi jen povídat, poznávat každou malou osobnost a vcítit se do jejích osudů,“ uvedl Andrej Janiš.

„Dětské oddělení nebylo jedinou alternativou, měli jsme možnost vybrat si i domov důchodců nebo oddělení LDN. Rozhodli jsme se dělat společnost dětem, protože já a Jana vedeme skautský oddíl a jsme tedy zvyklé bavit dětský kolektiv,“ poznamenala Božena Zelinková.

Placená brigáda? Kdepak! K dětem!

„Rodiče si původně představovali, že si najdu placenou brigádu, ale tato aktivita mě mnohem více naplňovala. Jak už zde bylo řečeno, vedu skautský oddíl, proto je pro mě práce s dětmi naprosto přirozená,“ doplnila Jana Matoušková.

„Děti jsou velice citlivé, je potřeba ke každému přistupovat jinak a najít si k nim cestu. Není nejdůležitější je jenom zabavit, aby se nenudily, ale musíte si dávat pozor také na to, abyste nenarazili na citlivou záležitost, měli byste znát jejich příběh a poměry v rodině. Jednou se mi dokonce stalo, že jedna holčička strašně dlouho brečela a nebyla k utišení. Jediné, co jsem mohla dělat, bylo počkat, až se vybrečí a hlavně nepovažovat ani takový problém za své selhání. Byla to pro mě však nepříjemná situace,“ podotkla Markéta Klvaňová, již ostatní jednohlasně označují za nejcitlivějšího člena celé skupiny, k němuž chodili pro radu, neboť projevila největší schopnost přiblížit se dětské dušičce.

„I já jsem se nejednou setkal s obtížně zvladatelnými jedinci. Jednalo se převážně o děti ze sociálně slabších rodin. Jeden chlapeček mě dokonce pokousal,“ prozradil Janiš.

Zkušenost neodradila

Všichni čtyři dobrovolníci jsou studenty čtvrtého ročníku. Nabízí se tedy otázka, zda se této činnosti chtějí věnovat i po ukončení školy. Jednoznačně se shodují: „V žádném případě nás ani jedna z uvedených méně příjemných záležitostí od další spolupráce s charitou neodradila, uvidíme, co bude po maturitě, snad tato zkušenost nebyla poslední.“

„Dobrovolníků je bohužel stále málo, byl by potřeba mnohem větší zájem,“ zdůraznil Andrej.

Dobrovolníkem také učitelka

Ne všichni pracovníci jsou z řad studentů. Dalším člověkem, který chce pomáhat a uvědomuje si, kde je to potřeba, je profesorka němčiny na kutnohorském gymnáziu Jana Budajová.

„Docházím pravidelně do domova důchodců, kde se snažím zkrátit dlouhou chvíli mnoha lidem, kteří jsou za to neuvěřitelně vděční. Často se jedná o lidi, kteří tráví své stáří pouze mezi zdmi svého ústavu a zajímá je, jak vypadá dnešní Kutná Hora a co se děje „venku“. Nemají už mnoho nadějí na nějakou změnu, na rozdíl od dětí, které v nemocnici stráví ve srovnání s domovem důchodců jen zanedbatelnou dobu,“ vysvětlila profesorka, která má srdce skutečně na správném místě. Důkaz? Vzala jednu starší paní vlastním autem na okružní jízdu po Kutné Hoře.

„Tato dáma nebyla ve městě již dva roky a nešlo přehlédnout její opravdový zájem o dění za zdmi domova,“ objasnila svůj skutek Jana Budajová.

Práce pro psychologa

Tato práce není vždy spojená jen s příjemným pocitem z dobrého skutku, ale často se stává, že někteří pracovníci utrpí psychickou újmu z přehnané lítosti nad osudy a příběhy lidí, s nimiž pracují. Právě pro tyto případy má charita svého vlastního psychologa, jehož prostřednictvím mohou pracovníci ventilovat své pocity ven.

„Těžko jsem nesla, když někdo z dětí odcházel domů bez náznaku lítosti nad loučením s námi. Těšily se domů a většinou je nenapadlo, že by se jim po nás stýskalo. Pomoc psychologa ale zatím nikdo z nás nemusel vyhledat,“ připomněla Jana Matoušková.

Pozměněný žebříček hodnot

V závěru všichni souhlasí s Andrejem: „Při takové práci se člověku kompletně změní žebříček hodnot. Nestěžuji si už doma, když se mi rozbije počítač, protože vím, že jsou lidé, kteří mají mnohem větší problémy než já. Po této zkušenosti jsem se začal na život dívat trochu jinak.“

Přestože jsou dobrovolníci v organizaci Přístav vždy vítáni, tento druh práce s lidmi vyžaduje psychickou odolnosta a schopnosti rozdávat. Všech pět pracovníků však má uvedených vlastností zaručeně dostatek.