Velká holá zvířecí žebra tyčící se mezi starou trávou a kusy kůží se srstí promočenou deštěm, pohozené na hromadě na ploše několika čtverečních metrů – zkrátka pohled, při němž se člověk otřese odporem a na odlehlém místě zapřemýšlí, jestli se za tím podezřelým křovím náhodou neocitl v odkladišti lovců mamutů. Ale neocitl.
Stojíme na rozhraní rybníků Doleháj I a Vytěrák v Klavarech. A je nám jasné, že nebýt únor, asi by se nám zápachem podlomila kolena. Mezi houštinami a uschlým všemožných porostem se rozkládají těla odhadem tří divokých prasat. Nikoli však uhynulých, ale odhozených sem rukou člověka, asi ať si náhodný chodec pošušňá a koneckonců, je to daleko od civilizace, kdo si toho tu všimne, že? A až všimne, bude pachatel už dávno doma v teplíčku, možná s lahví v ruce.
Josef Foršt z nedaleké Nové Vsi, který je zároveň předsedou okresního rybářského svazu, popsal: „Hrůza, děti se tady v tom dloubaly klacky.“ Jako rybářům jim hromada dnes už hnusu v podstatě žádnou újmu nečiní. „Ale udělat něco takového v chráněném krajinném prvku? I kdekoli jinde, to je vidět, jak se někdo chová k přírodě. Já tu bez povolení nemůžu posekat ani rákosí na břehu,“ dodal.
Na místo nálezu rozkládajících se zbytků vyjeli pracovníci odboru životního prostředí, veterinární správy i mysliveckého sdružení, pod něž toto území spadá. Vedoucí odboru životního prostředí a zemědělství Pavel Horák uvedl, že pachatel svým činem ohrozil životní prostředí a hrozí mu finanční postih. Pokud se jej podaří vypátrat, bude mít co do činění i s veterinární správou. Podle ředitele Krajské veterinární správy pro Středočeský kraj Zdeňka Císaře jeho instituce uložila zdejším myslivcům zjistit, kdo v této lokalitě střílel divoká prasata.

Po pachateli odstrašujícího činu se rozeběhlo pátrání. Ředitel Krajské veterinární správy pro Středočeský kraj Zdeněk Císař řekl: „S viníkem pak zahájíme správní řízení.“
Na zbytcích zabitých zvířat, z nichž část si patrně někdo udělal k večeři, nebyly plomby. Buď dotyčný vůbec neměl plomby, jimiž má ulovenou zvěř ihned opatřit, nebo je prostě odstranil.
A co na to myslivci? Honební starosta novoveského sdružení Miloslav Zapletal říká: „Nechápu. Jaký důvod mohl mít někdo k tomu, aby toto udělal?“ Sdružení nechalo na své náklady odvést zbytky zvířat do kafilérie. Teď se snaží pátrat po pachateli, zatím bezvýsledně.
Zajímavou je i skutečnost, že člověk, který sem zbytky zvířat odhodil, tak neučinil naráz. Zdá se, že některé poloorozložené části tu leží už zhruba od konce léta, jiné třeba čtrnáct dní. Přesně se to odhaduje jen stěží.
Jasné je jen to, že byl-li pachatelem myslivec, jsou úvahy o myslivci jako o člověku, který pečuje o zvěř, jen smutně ironickým výsměchem.
Současný měsíc je v myslivosti měsícem loveckého klidu a péče o zvěř. Probíhá honcování zajíců. Srncům rostou parůžky. Myslivci s ohledem na průběh počasí přikrmují a předkládají spárkaté zvěři i medikované krmivo proti vnitřním a vnějším parazitům. Zejména střečkovitost se v poslední době opět rozšiřuje, a tak je toto opatření odůvodněné.
Podle Jiřího Šidly z Českomoravské myslivecké jednoty se spárkatá zvěř stále pohybuje v tlupách, které mohou mít i několik desítek kusů. To však podle něj není projevem přemnožení zvěře, jak se mylně domnívají ekologičtí aktivisté. Jedná se o přirozené chování, které má pomoci zvěři přežít dlouhé zimní období. V těle samic spárkaté zvěře se vyvíjejí mláďata. V průběhu zimy zvěř ztratila hodně tukových zásob, proto je nutné udržovat v honitbách klid.
Zvěři nejvíce škodí lidská bezohlednost. Volně pobíhající psi nutí zvěř k dalšímu výdeji energie. Vyrušená zvířata pak často podléhají celkovému vysílení či umírají na záněty dýchacího ústrojí. Stále podle Jiřího Šilhy narůstá také četnost provozování k přírodě neohleduplných sportů, například jízd na silných motocyklech a čtyřkolkách v lesích, které představují pro zvěř poslední klidné útočiště.