„Jsem sama s tříletým synem. Když to v jednom podniku, kdy se zdálo, že o mě stojí, zjistili, hned změnili přístup. Už jsme mluvili o datu, kdy bych mohla nastoupit, a když jsem řekla, že jsem matka samoživitelka, hned se objevily ještě nějaké testy, kterými jsem měla projít – a nakonec prý dostala přednost jiná uchazečka,“ vypráví šestadvacetiletá Martina z Kolínska.

„Nakonec jsem práci sehnala u známého ve firmě. Jsem za tu možnost moc ráda a myslím, že kdyby to nebyl kamarád, že by mě snad ani nevzali. Už jsem ztrácela naději a docházely mi peníze. Kdybych nenastoupila do práce, musela bych už asi pustit byt a jít do menšího, čili už jedině do garsonky. Nezbývalo mi na nájem,“ popsala žena, která ve svém tíživém osudu rozhodně není sama.

Leckterá matka zná situace, kdy jí docházejí peníze třeba na zmíněný nájem nebo oblečení pro dítě – a právě kvůli malému potomkovi ji nikdo nechce zaměstnat, i když má kvalifikaci a chuť do práce. Neobvyklé není ani to, že se žena po mateřské dovolené chce vrátit zpět do zaměstnání. Její zaměstnavatel však pro ni žádné místo nemá. Odůvodňuje to tím, že tři roky je dlouhá doba. „Diskriminace? Jasně, že ano. Ale dokažte to někomu,“ říkají ženy. I taková situace je zahrnuta pod ostrým slovem diskriminace. České zákony se svou dikcí staví na stranu rodičů vracejících se z rodičovské dovolené jednoznačně. Praxe je ale stále poněkud odlišná.

Zaměstnavatelé až příliš často hledají nejrůznější zástupné důvody pro to, aby se k nim matky s malými dětmi po skončení mateřské dovolené jednoduše nevracely. Otázky typu „Plánujete rodinu?“ zaznívají u přijímacích pohovorů pořád jaksi samozřejmě. Že se jedná o přitěžující okolnost pro uchazečku o zaměstnání, z toho jenom vyplývá. Přesto se jedná o další z forem pracovněprávní diskriminace.

„Zachytit nějakou formu diskriminace nebývá vždy jednoduché. Ať už z důvodu neochoty vstupovat do střetu nebo z důvodu neznalosti svých práv. Přesto se na občanské poradny ročně obrátí přes tři a půl tisíce lidí, kteří se domnívají, že byli diskriminováni,“ říká Ladislav Čumba z Asociace občanských poraden s tím, že nejčastěji se tak děje v nejběžnější oblasti práva, kterou potřebuje mít ujasněnu prakticky každý - v oblasti práva pracovního. „Sice méně skrytě, ale děje se tak i v oblastech diskriminace rasové. A čísla rozhodně nejsou příznivá. Byť je poněkud obtížné diskriminaci prokázat, jedna zbraň proti ní existuje. Je to zvýšení znalostí a obecného povědomí o jejích podobách,“ dodává odborník.

A právě situaci v oblasti diskriminace, zlepšení povědomí o ní a zaznamenání jejích nejrůznějších podob si klade za cíl projekt realizovaný Asociací občanských poraden nazvaný Celorepublikový monitoring diskriminace v ČR z pohledu občanského poradenství. Potrvá celý letošní rok. V rámci něj budou nejen sesbírány statistická data ukazující naléhavost celé problematiky, ale veřejnost se také seznámí se svými právy a možnostmi, jak se diskriminaci bránit. Projekt se zaměřuje především na tři diskriminací nejvíce ohrožené skupiny: Romy, matky samoživitelky a rodiče navracející se z rodičovské dovolené.

Asociace občanských poraden je nestátní nezisková organizace působící na celém území České republiky. Sdružuje 39 občanských poraden působících na 53 místech po celé republice. V našem regionu zájemci najdou poradnu nejblíže v Nymburce na náměstí Přemyslovců 14/11 ve 3. patře budovy České spořitelny. Navštívit ji lze v pondělí od 8.30 do 11.30 a od 12.30 do 17 hodin, ve středu od 8.30 do 11.30 a v pátek od 8.30 do 13 hodin.

Kam zavolat

Občanskou poradnu v Nymburce lze v konzultačních hodinách kontaktovat na telefonním čísle 325 511 148.