„Skutečně jsem proležel tři dny a fakt nic moc, vám řeknu,“ nechal se slyšet jeden z pacientů, který se se zdravotními problémy typu chřipky či virózy nakonec dostavil na pohotovost. „Jel jsem o víkendu už ráno a v čekárně bylo víc než deset lidí většinou se stejnými problémy,“ dodal. „U nás marodí takřka celá rodina, zkrátka jsme to chytili jeden od druhého,“ popsala Kolíňačka Marcela.

Nárůst počtu pacientů zaznamenávají i v ordinacích praktických lékařů. „Většinou jsou to bolesti v krku, bolesti kloubů, nachlazení, průdušky,“ potvrdila například kolínská lékařka Vladimíra Fleischmannová s tím, že za den přijde s těmito problémy na ošetření zhruba do 20 pacientů. „Je to přibližně stejně jako vloni touto dobou,“ shrnula.

Počet akutních respiračních onemocnění odpovídající současnému období potvrzují i na hygienické stanici. „Nemocnost v této chvíli nepřekročila epidemickou hranici,“ dodala vedoucí kolínských hygieniků Jaroslava Jirků s tím, že ovšem tento týden může statistická čísla poněkud změnit. Děti se totiž vrací do škol, tedy do kolektivu, kde se šíření virů daří o poznání lépe než v domácím prostředí.

Shodně hovoří i dětská lékařka Zdeňka Přibylová. „Děti trápí respirační onemocnění, horní cesty dýchací, kašle, ale situace je, alespoň u nás v ordinaci, poměrně dobrá. Před svátky to bylo horší. Nicméně děti měly prázdniny, takže se mohly doma vyležet, a až nyní přichází opět do kolektivu, kde přenos viróz hrozí více,“ shrnula.

Co možná nevíte o chřipce

Nepleťme si chřipku a virózu. I když, co si budeme nalhávat, nejen „pravá“ chřipka nás dokáže bez mrknutí oka sklátit do postele…

Jednoduchá slovníková definice chřipky říká, že je o nakažlivé virové onemocnění, jež postihuje převážně dýchací cesty.

Znali ji už Hippokrates. První zmínky o onemocnění, které příznaky připomíná chřipku, najdeme již v jeho spisech z 5. století před naším letopočtem. Tehdy epidemie položila na lopatky celou athénskou armádu. Laboratorně se však virus chřipky podařilo identifikovat až ve 30. letech 20. století. V této době decimovaly lidstvo chřipkové epidemie, z nichž nejznámější španělská chřipka na přelomu let 1918/19 měla na svědomí více životů než celá 1. světová válka. V roce 1957 se pak rozšířila tzv. asijská chřipka a v roce 1968 chřipka hongkongská. Z poslední doby si pak pamatujeme paniku kolem epidemie chřipky ptačí a „prasečí“, neboli mexické.

Za všechno můžou viry

Chřipku způsobuje RNA virus z čeledě orthomyxoviridae, který je v průměru 80 nm velký. Skládá se z jádra, obalů a několika typů bílkovin. Jeho povrch pokrývají drobné krupičkovité útvary tvořené dvěma druhy antigenů, které viru pomáhají vniknout do nitra buňky. První z nich, hemaglutinin, zajistí přichycení viru na napadenou buňku, druhý, neuraminidáza, pak narušuje povrch buňky a usnadňuje viru cestu dovnitř buňky.

Chřipkové viry se dělí do tří skupin (A, B, C), které se dále dělí do několika kmenů. Kmeny se od sebe liší zejména vlastnostmi jednotlivých virů a jejich schopností vyvolat onemocnění. Nejčastějšími původci tradičních epidemií jsou viry ze skupiny A a B, viry skupiny C způsobují jen mírnější onemocnění a postihují pouze děti. V průběhu množení v napadených buňkách se antigeny virů mění a v důsledku těchto změn vznikají epidemie či dokonce pandemie.

Projevy nemoci

Virus proniká do těla nosohltanem a během dvou až tří dnů se projeví příznaky nemoci, horečka 38-40°C, zimnice, bolesti hlavy, svalů a kloubů a celková slabost, která nemocného doslova položí. Teprve později se přidává pálení v krku a kašel. Tím se chřipka zpravidla liší od běžného nachlazení, které se projevuje daleko mírněji. Onemocnění obvykle trvá 3 -7 dní. U starších, oslabených nebo chronicky nemocných osob, které jsou nejvíce ohroženy, může chřipka vyvolat zápal plic, postižení srdečního svalu nebo nervové tkáně a u dětí zánět středního ucha.

Rizikové skupiny

• Dospělí nad 60 let
• Osoby s chronickým onemocněním (plicní, srdeční, cévní, ledvinové onemocnění, diabetes)
• Osoby se sníženou imunitou
• Těhotné ženy a malé děti
• Pacienti v zařízeních dlouhodobé péče
• Pracovníci ve zdravotnictví a sociálních ústavech

Zdroj: Očkovací centrum Avenier