Česká pošta. Pod tímto pojmem se většině lidí vybaví nalezení velkého počtu ztracených dopisů v Břeclavi z nedávné doby. Pověst pošty se tím velice pošramotila. Testovali jsme pošty v Kolíně. Byli jsme zvědaví, jakou dobu nám zabere poslání doporučeného dopisu a složenky. Nejprve nás uvítala pobočka na kolínském Zálabí, kde jsme testovali poslání složenky. Ze zkušeností dotázaných lidí se právě toto sídlo České pošty proslavilo dlouhými frontami. Již po otevření vchodových dveří bylo jasné, že se nemýlili. Přede mnou netrpělivě přešlapovalo celkem osm lidí. Za první přepážkou seděla pracovnice středního věku, za druhou seděl muž a třetí přepážka byla uzavřená. „Teď to ještě jde. Častokrát je zde otevřená pouze jedna přepážka. Vystát tady tu frontu je o nervy,“ podotkla sympatická žena, čekající ve frontě. Za mnou zanedlouho přišlo dalších několik lidí. Minuty se vlekly, zatím co neveliká čekárna se pozvolna vydýchala. Každý ve frontě smutným pohledem přeměřil šťastlivce, který to už měl za sebou. Konečně po patnácti minutách přicházím na řadu. Za sebou cítím nevraživé pohledy čekajících lidí. Na přepážce probíhalo vše rychle. Během dvou minut jsem již zandával složenkový ústřižek do peněženky. Poté jsme zamířili rovnou na poštu v Pražské ulici. Tam jsme testovali poslání doporučeného dopisu. Za dveřmi si vyzvedávám z automatu pořadové číslo. Uteklo necelých pět minut a na informační tabuli se rozsvítilo číslo shodné s mým. Přistupuji k přepážce, předkládám doporučenkový lístek s dopisem. Pracovnice pošty zadala vše do počítače a během minuty a půl odcházím z pobočky pryč.