Mezi rozpleteným svetrem a televizní obrazovkou ovšem vyvolá poněkud překvapený výraz na tváři příchozího moderní notebook, pípnutí skype a veselé broukání paní Miluše při snaze najít plavky. Vždyť za chvíli je odjezd do Kolína na pravidelné plavání a permanentku by přece byla věčná škoda nevyužít…

Manželé Žižkovi pochází z Orlických hor. „Nejmladší syn bydlel v Kolíně, a tak jsme sháněli bydlení někde poblíž,“ vypráví paní Miluše. „V domě s chráněným bydlením jsme spokojení. Co bychom na stáří dělali někde v horách? Chtěli jsme blízko k jednomu z dětí, ale tak, aby s námi nemělo víc starostí než radostí. Celý život jsem se starala o rodiče, vím, co je to za starost. Proto jsme si hledali místo, kde budeme mladým poblíž, ale na stáří zabezpečení. A shodou okolností se nakonec syn přestěhoval do nových bytů Na Palouku,“ pochvaluje si paní Miluše a tvář se jí rozzáří úsměvem při pohledu na notebook. Vždyť píše dcera ze Švýcarska po skype. „Je to úžasná výhoda, s dcerou jsem denně ve styku, vidím vnoučata,“ dodává. Životním mottem jí a manžela je, že člověk musí žít, dokud to jde. „Jednoho rána se můžeme probudit a nebudeme moct vstát. Čas člověk musí využít a ne ho promarnit,“ říká. A nejen říká. Oba manželé jsou známí jako veselá kopa, znají je nejen v domě s chráněným bydlením, kde co chvíli zahrají s kytarou na různých oslavách a setkáních, ale hráli i na cerhenické zábavě a roky už jezdí do Kutné Hory na tzv. Zpívánky do jednoho z penzionů, kde k veselé notě přispívá i banjo a basa. S veselou notou má pan Josef zkušeností habaděj. Však přes 30 let chodil hrát po muzikách a zábavách. A manželce vzorně nikdy neodmítl podat klubíčko vlny, když se někam zakutálelo.

Paní Miluše plete od svých sedmi let. „Tehdy jsem měla žloutenku. Byla tříměsíční karanténa, ani maminka nemohla do práce, tak mě naučila plést. V 50 letech jsem se k tomu naučila háčkovat,“ vypráví. Svetr zvládne uplést za tři dny. Má bohatou praxi. Před Vánoci bývá vždycky hodně zakázek, někdy se sejdou přání i na 20 až 30 svetrů. A to pak musí jehlice opravdu jen kmitat. „Teď hodně frčí ponča,“ připomíná paní Miluše, která je chystá vnučkám do Švýcarska i do Kolína. Kromě svetrů a ponč vyrábí čepice, ponožky, rukavice, drobné ozdoby, norské vzory zvládá jak nejzákladnější hladce – obrace. Pro snachu chystá sexy šaty, které se jí zalíbily v jednom módním katalogu. Stačí vědět míry. A pro vnučku to bude svetr s kočičkami. „Hodně se teď nosí, nevěděla jsem přesně, jak ty figurky vypadají, tak jsem si je našla na internetu,“ popsala paní Miluše. A možná jí i zbude trocha času, aby si upletla něco pro sebe. Ovšem nejspíš až poté, co dodělá výrobky pro výstavu Senior handicap – aktivní život 2009, která se uskuteční v polovině dubna v Lysé nad Labem.