„Fridrichův vrch pojmenovaný po králi jest vzdálen od hostince asi půl hodiny cesty, leží oproti obci Křečhoř a není v žádném případě na bitevním poli, nýbrž na protilehlé straně. Od paty po nejvyšší špici jest to 900 kroků; vrchol zdobí kamenný obelisk, vysoký sedm sáhů s piedestalem o obvodu 24 kroků, vybudovaný teprve před několika málo lety.

Tento není opatřen žádným nápisem a je pouhou triangulační značkou; zkrášluje však kopec i okolní krajinu vůbec a lze ho vidět zdaleka. Tato hora ovládá celé okolí, a nejenže z ní lze přehlédnout bitevní pole, ale také spatřit v hodně velké dáli krajinu před a za Labem, Krkonoše, stejně jako k Českému Brodu se táhnoucí železnici.

Fridrich si zvolil výtečné stanoviště k vedení bitvy; nic nemohlo uniknout jeho zraku a zvláště dobře viděl na pohyby svých trup. Ne tak skvěle tomu bylo v případě rakouského postavení. Nemohl odtamtud postřehnouti posílení na pravém křídle, jakož i ve středu a to možná také zapříčinilo, že se odchýlil od svého prvního záměru a přikázal napadnout císařské čelně. Tento způsob útoku mohl skončit pouze jeho porážkou.

Pouze z tohoto kopce mohl využít svá děla, což také učinil, když tam nechal na začátku bitvy vyvézt několik baterií. Čím víc půdy získávala pruská armáda svým postupem en fronte a blížila se k obcím a výšinám obsazeným císařskými, tím méně je mohla pruská děla podporovat palbou, neboť by zasahovala vlastní lidi.

A touto okolností, že kromě tohoto vrchu nemohla v celém terénu s úspěchem působiti žádná baterie, si lze patrně vysvětlit, proč v této bitvě není pruská artilerie téměř vůbec zmíněna. Důvod je prostý: nebylo lze ji použít, neboť to nedovolovalo ustrojení válčiště.

Po dobytí Křečhoře by býval mohl patrně do něj vstoupit zprava a ztéci rakouské postavení na pravém boku, avšak že velící generál von Hülsen měl při sobě jen málo kanonů a ostatní baterie a záložní těžká artilerie pravděpodobně neopustily Fridrichův vrch a postavení poblíže silnice, byly tyto odsouzeny k nečinnosti.

O to skvělejší byly tohoto dne úspěchy, jichž dosáhla silnější, výtečně rozmístěná a stejně dobře obsluhovaná rakouská artilerie. Nesnadno lze možná nalézti terén, jenž by se tak výtečně hodil k umístění baterií, než bylo bojiště u Kolína, pokud jde o postavení zaujaté Rakušany.

Na návrších rozmístěné baterie pokrývaly palbou bitevní pole v celé jeho šíři 3000 kroků a kromě vícera roklin, vodních koryt a svahů, jakož i několika krytů skýtajících vsí Křečhoř, Bříství, Chocenice a Břežany, jež arciť bylo třeba nejprve dobýti, byly pruské regimenty, opakovaně a marně dotírající na výšiny, vystaveny zcela napospas zdrcující palbě děl a malých zbraní, aniž ji byly schopny s úspěchem opětovat.

Není záměrem těchto listů opětovně popisovat bitvu, jež byla čtenáři již beztak vylíčena a spočívala ve frontálním útoku Prusů, který byl císařskou armádou zaujímající postavení na kopcích odražen. Autor zamýšlí popsati především bitevní pole samo.“ …...pokračování příště.

V příštím, již desátém pokračování našeho seriálu příběhů o Bitvě u Kolína 18.6.1757, bojišti a regionu Kolínsko budete mít možnost se seznámit s životopisem polního maršála Leopolda Josefa Marii, říšského hraběte von Daun, jenž velel v Bitvě u Kolína habsburským vojskům. Byl to právě on, kdo svým vítězstvím v Bitvě u Kolína zachránil celistvost zemí Koruny České a přerušil řadu vítězství a válečných úspěchů Fridricha II., krále v Prusku.

Knihu G. Uhlig v. Uhlenau: „Vzpomínky na Bitvu u Kolína a tehdejší dobu“ si můžete díky evropskému vzdělávacímu projektu „Bitva u Kolína-Justitia et Clementia CZ 1.15 / 2.3.00 / 48.00977, který pro celý region realizuje městys Cerhenice, objednat na mailu jsissak@gmail.com. a to až do vyčerpání zásob.

Autor: Jiří Sissak