„Prodeji biopotravin se věnuji skoro tři roky. Bioprodejnu však nemůže provozovat každý, k jejímu otevření je zapotřebí licence od organizace Probio, která zaštituje biozemědělce a bioprodejce,“ uvedla Hana Stodolová, majitelka kolínské bioprodejny Slunečnice.

Předpona bio v názvu výrobku přitahuje zraky kupujících, řadu z nich však odrazuje jejich cena.

„Za biovýrobky zaplatíte mnohdy i dvojnásobné peníze než za obyčejné zboží. Cena ale podle mého názoru přemrštěná není,“ popsala Stodolová s tím, že za vyšší pořizovací hodnotou stojí i import zboží ze zahraničí. „Většina z výrobků se dováží ze zahraničí,“ vysvětlila.

Na Kolínsku v současné době nepůsobí žádná ekologická farma. O problémech s udílením licencí a vysokých nákladech na jejich provoz už Kolínský deník informoval dříve. „Nejbližší biofarma funguje na Mladoboleslavsku. V Poděbradech se vyrábí biosýr, ale u toho to asi končí,“ podotkla Stodolová.
V produkci potravin vyráběných ekologickými postupy je Česká republika tradičně o několik let pozadu, čeští výrobci se soustřeďují především na obiloviny, luštěniny a mléko.

„S přítelem jezdíme pravidelně na veletrh zdravé výživy do Norimberka. Evropské země tu prezentují tradiční národní speciality v biokvalitě, Francouzi sýry, Italové těstoviny, Madaři uzeniny. Bio totiž být nutně synonymem ke slovu zdravý,“ vyvrací majitelka Slunečnice zažitý mýtus.
V čem je tedy lepší biouherák a biočokoláda než jejich „nebio“ obdoby?

„Určitě jsou výživnější a chutnější, člověku stačí k zasycení méně. Od té doby, co je jím, méně často stonám a cítím se lépe,“ snažila se popsat klady biopotravin zákaznice Miloslava Gajdošová v obchodě se zdravou výživou.