„Jde vlastně o oblastní výstavu spolku Peruť,: říká jeho předseda František Smrčina. “Dvacet dva vystavovatelů zde předvádí osmdesát opravdu špičkových letců. Jsou zde nejlepší holubi vítězové závodů i ti kteří se prosadili při hodnocení standartu, tedy jejich vzhledu,“

Poštovní holub žije se člověkem dlouhá staletí, ale dosud se nepodařilo zjistit kde se v něm bere jeho vytrvalost a hlavně až nepředstavitelný smysl pro orientaci. Vysvětlení jsou různá, třeba že se ptáci řídí podle vodních toků, jiní tvrdí, že podle dálnic ale dosud se žádná teorie nepotvrdila.

Chovatele trápí hlavně nedostatek mladých lidí v jejich řadách. „Asi je to celkovou orientací spíše na techniku, počítače, než na živou přírodu“, přemýšlí Vlastimil Váňa, specialista na letce dlouhých tratí. „Na první pohled se to nezdá, ale holubář nemá čas na nic jiného. Jen péče o zvířata je náročná a každý poštovní holub se v průběhu sezony zúčastňuje zhruba dvaceti závodů, žádný z nich není kratší než 500 kilometrů..“

V Olešce bylo k vidění několik opravdových rekordmanů, v přenosných klecích se předváděli opeřenci kteří dokázali doletět z místa spojenecké invaze v Normandii, z města Cherbourc až do svých českých domovů.

„Trasu dlouhou 1200 kilometrů ten nejlepší zvládl za neuvěřitelných 26 hodin. „Od moře jsme je vypouštěli,“ vzpomíná Jaroslav Pečenka „ odpoledne ve čtvrt na pět a první byl doma druhý den v osmnáct hodin osmnáct minut. A vezměte si, že holubi v noci nelétají, odpočívají a spí…“

Sál Staré hospody je pro výstavy nejen holubů zcela ideální místo a tak je více než pravděpodobné, že zájemci neviděli v Olešce podobnou výstavu naposledy.

Pavel Pávek