„Pojem Kmochův Kolín nemohla na přelomu tisíciletí pominout ani městská encyklopedie Kolínské pojmy. Materiálů z jednotlivých ročníků festivalu dechových hudeb sice bylo dost, ale jeho prvopočátky se současníkům nezdály dostatečně vysvětlené. Proto bylo nutné získat detailní informace od samotného zakladatele a organizátora prvního ročníku – Stanislava Slavíka (1928-2005). Redakční rada encyklopedie získala jeho zprávu, vypracovanou na základě dobových dokumentů a osobních vzpomínek,” uvedl a pokračoval:

Učitel Slavík se v polovině 20. století netajil sympatiemi k festivalu Jiráskův Hronov. Když byl v roce 1954 přeložen z pohraničí do Kolína, hned se zapojil do osvětové práce ve městě. Zpočátku se mu myšlenku na založení kolínského festivalu nedařila prosadit. Teprve když zde byl v roce 1960 jmenován ředitelem Osvětového domu a jako svého zástupce získal Vladimíra Hoppa, dala se myšlenka do pohybu. Načasování projektu bylo velice důležité pro dosažení úspěchu zakladatelů a organizátorů. Právě v 60. letech se projevila jistá forma lidské tváře socialismu. V 50. nebo 70. letech by musel být pravděpodobně nový festival zasvěcen osobě sovětského typu. Ale ani členství v KSČ nebylo tehdy pro Stanislava Slavíka dostačující, když se zakladatelé s návrhem obrátili na předsedu Městského národního výboru Rudolfa Dlouhého. Vyhodil je se slovy „Nebudete mi tady dělat Všesokolský slet. Kmoch byl Sokol a Sokol je buržoazní přežitek“. Nezdar u tohoto představitele Kolína je od myšlenky neodradil, ani když neuspěli u vedoucího odboru Okresního národního výboru Boh. Michálka. Nakonec uspěli u Josefa Černého - ideologického tajemníka Okresního výboru Komunistické strany Československa. Ten pak zavolal soudruhovi předsedovi na radnici a realizace záměru byla hned schválena.

Kromě předsedy Stanislava Slavíka byl do organizačního výboru festivalu jmenován Vladimír Hopp, Miroslav Michálek, Zdeněk Topinka, Lída Segerová, Marie Kopecká a K.K.Chvalovský. První ročník byl ve dnech 14. a 15. července 1962 organizován na počest 50. výročí úmrtí kapelníka. K účasti na festivalu bylo nominováno 14 dechových orchestrů. Soutěž orchestrů byla rozdělena na malé, střední a velké soubory. Pro oceněné kapely byly namalovány diplomy. Účastníkům, kteří nesehnali ve městě ubytování, postačilo místo pro stan na atletickém stadionu. Soutěž orchestrů se zpočátku odehrávala na Kmochově ostrově. Nepříznivé počasí ale donutilo organizátory soutěž přesunout do divadla. Výkony souborů hodnotila pětičlenná odborná porota. První den se festivalu také účastnili Kmochovy dcery Anna Kmochová a Jiřina Audolenská.

Druhý festivalový den byl organizován dopoledním průvodem ke hrobu Františka Kmocha. Politické rozhodnutí vedení radnice povolilo položit na hrob jen jeden věnec bez proslovů. Inu, kapelník Kmoch patřil do jiného společenského řádu. Ke hrobu byly ale položeny věnce dva a ještě jedna kytice. Účastníky aktu pak zkropil vydatný déšť. Všichni ale zůstali na svých místech a Stanislav Slavík to pak vyhodnotil jako nejkrásnější projev úcty a lásky ke Kmochovi.

Závěrečné koncerty se konaly na zimním stadionu, kde byly i vyhlášeny soutěžní výsledky. Po představení jednotlivých souborů byl odehrán první monstrkoncert všech účastnických kapel. Diplomy pak byly předávány v divadle. Absolutním vítězem byl vyhlášen soubor mladoboleslavské automobilky. Nejlepším sólistou se stal Stanislav Macháček z Kmochovy hudby, patřící pod ROH MěNV.

Sám předseda organizačního výboru Slavík si první ročník kriticky zhodnotil. Nedostatky viděl především v ubytování, výzdobě města nebo neochotě zaměstnanců prodejen mít přes víkend otevřeno. Jako chybné rozhodnutí vnímal uspořádat festival jako soutěžní. Program se totiž častým střídáním souborů nepřiměřeně protahoval. Přesto Slavík cítil, že Kmochův Kolín má svoje opodstatnění a že se bude v dalších letech rozvíjet.

Je dobře, že Slavíkovy záslužné počiny byly nyní Spolkovou radou Kolína veřejně oceněny. Ceremoniál na letošním monstrkoncertu 48. ročníku byl vděčným aktem současné generace ke generaci předminulé. Navíc dojemné prožitky rodiny pozůstalých ukázaly, že i opožděná veřejná pocta má své opodstatnění. „Navázat na tuto posmrtnou poctu by mohlo pojmenování některého veřejné prostranství v Kolíně po Slavíkovi. Nejlépe někde poblíž Kmochovy ulice nebo Kmochova ostrova,” uzavřel Aleš Zahajský.