Přímo na 17. listopad 1989 má Miloš Kim Houdek autentické vzpomínky. „V Malé galerii Na Hradbách tehdy vystavoval můj kamarád výtvarník Joska Skalník. Odpoledne přijel do Kolína a v 18 hodin zahajoval výstavu. Při tom nám říkal, že se v Praze budou dít zajímavé věci," vypráví.

„Šli jsme pak na pivo a cestou nám říkal podrobnosti. A druhý den jsme museli konstatovat, že měl pravdu. Později nám prozradil, že v jeho ateliéru přespával Václav Havel. To bylo takové až osudové," vzpomíná Miloš Kim Houdek.

„Dnes by se tomu mladí lidé smáli, ale při prvních výstavách v Malé galerii nám tehdejší městský národní výbor povoloval vystavovat třeba jen na víkend. Nesmělo se vystavovat déle než týden. Koncem roku 1989 už Joska mohl vystavovat 10 dní," dodává a vzpomíná na spoustu emocí, které listopadová revoluce přinesla. „To by bylo na hodinové vyprávění," usmívá se.
„Měli jsme určité představy, jak by se měl Kolín po stránce kultury vyvíjet. Zasedal jsem tehdy v městské radě a snažil se prosadit co nejvíc kulturních programů. V první řadě jsme usilovali o to, aby mohli vystavovat, přednášet autoři, kteří za komunistů nesměli," dodává.

„Snažili jsme se v kultuře proces nastartovat tak, aby se na něj za 10 či 20 let dalo navazovat. To se nám v počátku podařilo. Jezdili k nám umělci z okolí a chválili. Kolín byl v první polovině 90. let kulturní velmoc. Zakládaly se tu zajímavé festivaly, ať to byl Funkeho Kolín, vyvíjel se festival pantomimy, takže výtvarno, fotografie, divadlo…" popisuje dále.

„Litovali jsme a dodnes litujeme, že se nepodařilo udržet alespoň minimální soubor kolínského divadla. Představoval jsem si to tak na třetinu souboru a ostatní herce najímat. Některá města na úrovni Kolína soubor udržela. Ale to je život," říká Miloš Kim Houdek při pohledu zpět na uplynulá léta.

Nelíbí se mu také, že se neudrželo tempo opravy kolínského zámku. „Jako Polabská kulturní společnost jsme v posledních pěti letech opravili kapli, sakristii, hejtmanské místnosti v prvním poschodí. Chtěli jsme, aby veřejnost viděla, že jsou to nádherné prostory. Před třemi lety byla zámecká kaple vysvěcená. Myslím, že je to zajímavě nastartovaný program," říká.
Jiná města už mají podle jeho názoru problematiku zámku vyřešenou, ale Kolín je pozadu. „Už je ale našlápnuto," dodává Kim Houdek.

„Když bych to měl zhodnotit celkově, tak zkrátka po revoluci se hodně věcí povedlo, hodně věcí se nepovedlo. A mohlo se podařit víc, jenže na něčem se domluvit mezi demokraticky uvažujícími lidmi je velmi, opravdu velmi obtížné. Kdysi jsem si myslel, že to všechno půjde tak třikrát rychleji, ale dnes po zkušenostech onoho čtvrt století od sametové revoluce tvrdím, že kvalitně se domluvit mezi lidmi a vylaďovat mezilidské vztahy je těžké. Osobně bych si přál, aby vztahy v Kolíně i v celém státě byly kvalitní," dodává svou zkušenost Miloš Kim Houdek.

K výročí sametové revoluce udělala Polabská kulturní společnost celkem 18 plakátů, které jste mohli vidět na plakátovacích plochách ve městě a samozřejmě také v Malé galerii. „Chtěli jsme udělat tichou kulturně uměleckou sebereflexi oněch 25 let od zvonění klíči. Jsou to plakáty osobností, které v Kolíně žily nebo působily, některé už nejsou mezi námi. Na každé výlepové ploše byla díla šesti umělců, v nichž ztvárnili své představy o životě za oněch 25 let. Nazvali jsme to Za těmi slovy," popsal Miloš Kim Houdek.

Díla byla k vidění také v Praze a Polabská kulturní společnost by je ráda rozšířila o další autory a letos vystavila v Kolíně.