„Práce realitního makléře mě neskonale baví. Dříve jsem si myslel, že je to o nemovitostech, ale pravda je to, že je to víc o lidech samotných ať prodávajících, nebo kupujících," vysvětluje.

Kam ale pasuje to focení, mohli byste se ptát? Lubomír Fleisig má vysvětlení. „Cesty za klienty a nemovitostmi, včetně jejich focení, k té práci prostě patří," říká.

Kromě fotografování rád cestuje. Sám ale připouští, že cestování je o něčem jiném, oproti focení v zaměstnání. „Přitom nezáleží, jestli cestuji tady po Čechách, Evropě, Blízkém Východě nebo Latinské Americe, Africe nebo Indonésii je to vždy s fotoaparátem v ruce," vypráví.

Hovořil také o svém fotografickém vývoji. „Od fotografování krajiny, přírody a architektury jsem časem „fotograficky dospěl" k focení lidí a lidiček v jejich prostředí. Ať jsou to domorodé kmeny, streetphoto nebo Otevřená ulice, je to opět o lidech a to mě baví," vysvětluje.

Právě na Otevřené ulici, sousedském setkávání Kolíňáků v Brandlově ulici pod chrámem svatého Bartoloměje, ho můžete pokaždé vidět, jak zachycuje návštěvníky této události.

Jeho vášeň pro cestování odstartovala v mládí, vypráví Lubomír Fleisig, kdy cestoval prstem po mapě, sháněl a sbíral mapy, ale to není všechno. „Četl jsem všemožné cestopisy a snil při četbě R. Halliburtona, A.V. Friče, F.Běhounka, F. Flose, T. Heyerdahla a dalších o tom, že se tam někam daleko také jednou podívám. A pak jsem se prostě rozhodl a začal si plnit klukovské sny a k tomu si přibral svůj koníček focení," říká s úsměvem.

Lubomír Fleisig již ale přemýšlí, kam vyrazí tentokrát. „Další cestu za lidmi, přírodou a focením plánuji buď opět do Indonesie, nebo jižní Ameriky. Uvidíme," uzavírá náš rozhovor.