Josef Čáslava je dalším z lidí, jejichž životů se Kmochův Kolín přímo dotýká. V dnešním dílu seriálu jsme ho zpovídali, jak vzpomíná na minulé ročníky.
Poprvé se Kmochova Kolína jako fotograf zúčastnil v roce 1974. „Shodou okolností jsem našel na chalupě negativy, což byla náhoda, protože jsem je dosud hledal asi dva měsíce bez výsledku. Nejstarší mám nalezené z roku 1979, ale budou tam určitě ještě starší, protože jsem v roce 1973 přišel do Kolína," vzpomínal.
Lidé měli dříve k dechovce mnohem vřelejší vztah
Zeptali jsme se ho, jak vidí historický a moderní Kmochův Kolín. Zachytily jeho objektivy nějaký zásadní rozdíl? „Myslím si, že v minulé době měli lidé k dechové hudbě mnohem vřelejší vztah. Vím, kolik lidí bylo tehdy v ulicích, kolik jich šlo za průvodem, zájem byl větší. Lidé neváhali přijet zdaleka," zamyslel se.
Poté se ale filozofie festivalu měnila, organizátoři přizpůsobili repertoár tomu, aby se Kmochův Kolín přiblížil mladší generaci. „To se hudba začala odchylovat od klasického směru dechovky více k těm mladým. Ale že by jinak došlo k nějakému jinému posunu, to nevidím," podotkl.
Jak se vůbec fotil Kmochův Kolín před nástupem digitální techniky? Zase takový rozdíl tam nebyl. Napadlo nás totiž, že dříve nebylo možné vyfotit stovky snímků. Ale Josef Čáslava nám to vyvrátil. „Člověk nebyl nijak omezený v počtu filmů. Byly celkem levné, kromě toho kulturních akcí bylo celkově méně," řekl.
Z festivalu odnášel 20 roliček filmů
close
zoom_in
Nebyl problém nafotit třeba dvacet ruliček filmů, každý měl po šestatřiceti snímcích. „To jsme kolem 700 záběrů. Něco se dělalo i na větší formáty, až do formátu 6x7 centimetrů," vyprávěl.
A kam fotografie putovaly? „Jednak zůstávaly v mém archivu, ale také jsem je poskytl regionálním i celostátním novinám. Sice jsem zakázku nikdy neměl, ale vždy jsem fotky udal. Jestli mi to ale pokrylo náklady, to už si zpětně nevybavím," vzpomínal Josef Čáslava. Z diapozitivů se navíc tiskly kalendáře, například.
Jako v okrese známý fotograf se Josef Čáslava dostal i do zákulisí festivalu při pořizování fotoreportáže. Jak to ale vypadalo po revoluci? „Poté byly rozpuštěné svazky, které festival organizovaly. Vzaly si to agentury, které to zadaly svým lidem. Některé ročníky jsem proto vynechal, spolupráce se přerušila. Znovu se navázala až vlastně v posledních dvou letech. Hlavním problémem tehdy bylo, že pořadatelé nebyli z řad kolínských občanů," vyprávěl fotograf.
Vystavit fotografie Kmochova Kolína se nechystá
Nechystá se Josef Čáslava udělat výstavu fotografií zachycující proměny Kmochova Kolína? „Chci fotografie digitalizovat, ale s výstavou Kmochova Kolína nepočítám. Mám řadu ještě jiných nesplněných přání, které potřebuji udělat, měl jsem zatím málo času na svoji osobní tvorbu," odpověděl na naši otázku.
Fotografa Josefa Čáslavu by lákalo pracovat na tématice Kolína. „Fotoreportáž je pro mě sice adrenalin, ale rád bych zachycoval Kolín z různých úhlů pohledu: Kolín s různým druhem světla, Kolín měnící se, život Kolíňáků…" zamyslel se.
Festival fotilo více kolegů
Co se týká dokumentování Kmochova Kolína, hovořil o známém fotografovi Jaroslavu Kronusovi. „Byli tu fotografové, kteří si nenechali ujít tuto slavnost dechové hudby, především velký fotograf Jaroslav Kronus," vyprávěl, „který se zabýval dokumentární fotografií a dělal to dobře."
Podle jeho slov fotografoval všechny ročníky. „Na rozdíl od ostatních, včetně mě, v tom měl pořádek. Jsou to přesně popsané fotografie, které na konci svého života předal muzeu," ukončil náš rozhovor Josef Čáslava.
