Jak byste skyrunning popsal?

Je to běh po horách, minimální délka závodu je 20 kilometrů a minimální převýšení 1400 metrů vertikálně.

Jak na takový závod trénujete jako běžec z Kolína, který je pověstný svojí rovinou?

Hodně běhám po vinicích, v posilovně cvičím na nohy, hodně mi pomáhá cyklisticky. A klasicky běhám kopečky v Borkách. Snažím se i hodně jezdit po horách a trénovat tam.

Říkal jste, že za sebou máte velký úspěch ve skyrunningu. Jaký to byl?

Letos se mi podařilo dostat se na mistrovství světa ve skyrunningu. Běžel jsem kvalifikace, v juniorech jsem jednou skončil první a podruhé druhý. Mistrovství bude na konci července v Itálii na nejvyšší hoře Apenin – Gran Sasso.

Běhal jste dráhu i silniční závody. Jak vás napadl skyrunning? Jednoho dne jste se probudil a řekl si – tohle by mohlo být zajímavé?

Jsem takový všestranný běžec. Už vloni jsem si vyzkoušel český pohár v běhu do vrchu, kde jsem byl v juniorech druhý. Tak jsem si říkal, že letos zkusím skyrunning, protože vypadá zajímavě, běžíte krásnou přírodou. Zalíbilo se mi to a přišly i úspěchy.

Má skyrunning značenou trať, nebo je na závodnících, aby ji našli?

Vše je od organizátorů značené. Většinou to jsou sami aktivní běžci, mají tedy vše zvládnuté perfektně. Závody jsou i vyprodané hodně dopředu.

Když člověk běhá na silnici nebo dráze, může si dát své tempo, protože se terén nemění. U skyrunningu ale člověk neví, co s ním terén udělá. Je nutné šetřit s energií a plánovat si, kdy do toho jít naplno?

Člověk nesmí běžet na krev, musí si nechat nějaké zbytky energie a síly. Nikdy neví, jaký úsek ho bude čekat, jak prudký a dlouhý ten kopec bude. Sice se vyvěšuje profil tratí, ale když to člověk nemá v nohách naběhané, tak to je znát.

Potřebuje mít člověk nějaké speciální vybavení? Běhá se to s camelbagem, tedy vakem na vodu? Nebo jsou na závodě občerstvovačky?

Na trati jsou tak dvě, tři. První bývá na sedmém kilometru, druhá na patnáctém a někdy přidají i na osmnáctém. Camelbag člověk nemusí tahat. Ale je dobré mít boty do terénu.

V čem se běhá? Nějaké speciální tenisopohorky?

Klasické boty na běhání, ale musejí mít vzorek. Závod může být nebezpečný na kotníky, člověk se musí koukat na kořeny, seběhy.

Běhají tyto závody i ženy, nebo to je spíše „chlapská" záležitost?

Běhají i ženy, máme v tom obrovské úspěchy. Třeba Anna Straková vozí medaile z mistrovství světa. Ale u tohoto sportu převažují muži.

Lákaly vás i extrémní traily, kdy člověk běží ultramaraton v terénu deset hodin? Nejdřív jste běhal dráhu, pak silniční závody, nyní skyrunning. Jaká je další meta?

Určitě to chci ve svém běžeckém životě zkusit. Ale ještě si říkám, dokud jsem mladý a jakž takž ještě můžu poladit rychlost, tak se chci věnovat tomu. Ultra můžu nechat na dobu, až se přehoupnu přes 25 let.

Netrpí tréninkem na skyrunning běh na dráze?

Je to znát, že na dráze člověk trochu zpomalí, protože nerozvíjí rychlost a tempovou vytrvalost. Je to spíše o klasické síle v nohách, jakou mají cyklisti, vzpěrači a podobně.

Co říkali rodiče, když jste říkal, že budete běhat po horách?

Mamka z toho měla radost, říkala, ať to zkusím, podporovala mě. Bála se o mě asi jako každá máma, ale říkala, ať do toho jdu a uvidím, jestli mě to bude bavit. A když přijdou úspěchy, ať se tomu věnuji.

Chystáte se na mistrovství, je tam potřeba nějaká aklimatizace?

Určitě tam pojedeme čtyři nebo pět dní předem, abychom si zvykli na prostředí, proběhli si trať a okolí. Klasika.

Znáte někoho, kdo se zúčastní?

Někoho ano. Většinou to jsou kluci z hor jako Beskyd.

Je vidět, že mají v nohách hory, oproti vám z plochého Kolínska?

Je to znát, že terén umí, že pro něj mají lepší cit než já. Beru to hodně silově a přes fyzičku, oni si s tím umějí pohrát, vědí, kdy bude jaké stoupání.

Těšíte se na nějaký závod na Kolínsku?

Určitě poběžím Kolínskou desítku, kterou skvěle organizuje Václav Miler, za to mu patří velké díky, protože běh na Kolínsku propaguje. To bude ke konci prázdnin. A pak rád běhám Drozdův lesní běh, což je hodně starý závod i v celé republice.

Běháte od krátkých sprintů až po dlouhé tratě. Co máte raději?

Terén mě baví obecně, nejraději ale rychlejší – taková čtyřka až šestka v terénu je pro mě ideální.

Co říkáte na extrémní závody, které jsou teď populární, kde se i šplhá, plazí a podobně?

Určitě je to pro lidi parádní zpestření, zkusí si dát do běhu něco nového, je to zajímavější. Běh je stále stejný, tady se ale mění překážky, je to i jiné zatížení na tělo.

Kdybyste měl někomu doporučit, jak začít běhat, jaká by byla vaše rada?

Nebát se toho a začít. Prostě vyběhnout na pocit, hodně zvolna začít, třeba s jedním kilometrem. Není za co se stydět na začátku. Nebo běh střídat s chůzí a postupně si přidávat. Člověk se časem zlepší a bude běhat desítky úplně bez problému.