„Za posledních deset let se vůbec nezměnila," potvrzuje Hana Flusserová z oddělení kultury Městského úřadu Kostelec nad Černými lesy. „V devadesáti? To jsem byla ještě mladá," vzpomínala sama Blažena Pavlíková na oslavu před deseti lety, kdy ji přišlo kromě rodiny navštívit spoustu přátel a známých.

Ani letos na ni rodina, přátelé a známí nezapomněli. Gratulantů bylo spoustu. Kromě rodiny přišli gratulanti z města, tedy starosta Jiří Kahoun a Hana Flusserová, popřáli také zástupci domova důchodců i další lidé. „Stáří má jednu výhodu, chodí vám hodně lidí přát," okomentovala zástupy gratulantů oslavenkyně.

Blažena Pavlíková má dvě dcery. Jana žije s rodinou daleko, ale maminku stále navštěvuje. Alena se o maminku stará každý den. Jen díky tomu může Blažena Pavlíková stále žít ve svém domečku, kde ji doprovází vzpomínky.

„Je to krásné, stále tu být. Krásné tím, že je tu Alena," vyzdvihovala oslavenkyně neustále obětavost své dcery, která s ní tráví téměř veškerý svůj čas. „Chtěla jsem, aby sem alespoň dvakrát v týdnu docházela asistentka, ale maminka ji sem prý nepustí," naoko si postěžovala Alena Krausová, dcera Blaženy Pavlíkové. „S babičkami je trápení," okomentovala Blažena Pavlíková a víc se o případné asistence bavit nechtěla.

„Byla jsem Veselá, ale mládí veselé nebylo," okomentovala se zábleskem smutku v očích otázku na mládí. Pak se jí však v očích ukázalo štěstí. „Jednou za dva tři roky jsme nákladním autíčkem jezdili k babičce na Moravu," právě tam prý prožila šťastné chvíle, na které nelze zapomenout. A to ani ve věku, kdy paměť už zaslouženě trošku zlobí.

Tatínek Blaženy Pavlíkové byl keramický malíř Antonín Veselý. Jednu z váz, které maloval, naleznete v depozitáři černoksoteleckého muzea. „Bratr také maloval, já neumím vzít štětec do ruky," přiznala oslavenkyně, že talent po tatínkovi ona bohužel nezdědila.

Zručná však Blažena Pavlíková být musela. „Maminka se vyučila švadlenou," prozradila Alena Krausová. „Dámskou krejčovou," opravila svou dceru roztomile Blažena Pavlíková a vzpomněla, že se učila u paní Kalivodové.

Blažena Pavlíková se provdala za učitele, který byl vlastencem. „Po válce jsme šli budovat pohraničí," prozradila Alena Krausová a vzpomněla na dobu, kdy s maminkou a tatínkem odešli na několik let z Kostelce nad Černými lesy, aby mohl tatínek založit vzorovou školu. „Do pohraničí jsme odešli v prosinci 1945. Do lesů se tam nesmělo, kvůli střelbě," vyprávěla. Zpět do Kostelce se prý rodina vrátila v roce 1952. „Pak maminka dělala v kytičkárně," pomáhala dál Alena své mamince se vzpomínkami. „Šlo o výrobu umělých květin," doplnila Blažena Pavlíková.

Podle dcery, která stejně jako její tatínek vyučovala, byla Blažena Pavlíková výborná v počtech. „Počty mi šly," přitakala oslavenkyně.

Na co Blažena Pavlíková vzpomíná opravdu ráda, to jsou spartakiády. „Cvičila jsem na všech spartakiádách," pochlubila se žena. „Kromě poslední, to si zlomila koleno," doplnila dcera.

Blažena Pavlíková byla prý dříve velice aktivní. Kromě cvičení měla ráda také výlety s nejrůznějšími organizacemi, například se zahrádkáři. Právě to je nejspíš recept na dlouhý život. Ačkoli sama stoletá žena vám bude tvrdit, že za svůj požehnaný věk vděčí právě své dceři, která v srpnu oslavila pětasedmdesáté narozeniny.

Jak již bylo řečeno, s maminkou je takřka neustále. Blažena Pavlíková je sama většinou jen v noci. Kdykoli se však může díky fotografiím, které visí všude kolem, přenést ke své rodině. Má dvě dcery, dva vnuky, tři pravnoučátka a nyní už je dokonce praprababičkou. „Každou chvíli se na ni dívám," ukazuje Blažena Pavlíková na fotografie své prapravnučky.

Stejně tak jí fotografie připomínají jejího pejska, který už bohužel nežije. „Nechal mě tu," postěžovala si, že její milovaný společník odešel na věčnost dříve než ona.

„Vždycky ho pohladím a řeknu si, ty už spinkáš navždycky," dodala a nezapomněla fotografii psího miláčka pohladit.