S pěticí studentů, kteří takovou studijně-pracovní cestou absolvovali a aktuálně odevzdávají bakalářské práce a připravují se na státní zkoušky, jsme si o jejich zkušenostech popovídali. Jmenují se Stanislava Opočenská, Erika Horelová, Alena Kučerová, Aneta Vlková a Ondřej Zeman.

Organizovali nejen Kmochovu výstavu

Jak nám studenti řekli, věnovali se v Bruselu hlavně administrativní činnosti. „Překládali jsme e-maily, hledali kontakty, pomáhali s organizací různých akcí, třeba výstavy o Františkovi Kmochovi nebo Antonínu Dvořákovi,“ řekla Alena Kučerová ze třetího ročníku.

Studenti se však zúčastňovali i různých vědeckých konferencí, jejich úkolem bylo pořizovat zápisy. „Konference byly také o zahraniční spolupráci, v té době hlavně s africkými státy, což bylo zajímavé. Kromě toho jsme byli na konferenci evropského ombudsmana a podobně,“ popsala Stanislava Opočenská.

A jaké je v Bruselu pracovní nasazení? Práce je hodně nárazová, jinak si šlo úkoly rozvrhnout, studentská praxe počítala se čtyřhodinovým pracovním dnem. „Byli jsme v kanceláři tři, což úkoly hodně ulehčilo,“ řekla Stanislava Opočenská.

Důležité je být stále na příjmu

O nutnosti být permanentně připravena hovořila Erika Horelová. „V druhé části praxe jsem pomáhala organizovat výstavu. Musela jsem být neustále na e-mailu, jelikož jsem zajišťovala pozvánky, catering a podobně,“ vysvětlila.

Množství práce byla hodně nárazové, když se chystala velká událost, vysvětlila Alena Kučerová. „Když se hlásili lidé na konferenci, tak jsme museli pracovat i z domova. Bylo toho na celý den,“ vzpomíná na organizaci výstavy o Antonínovi Dvořákovi.

Brusel coby ospalé město? Nikoliv

Mnoho lidí si Brusel představuje jako ospalé úřednické město, kde se toho docela málo děje. Jak ale popsali studenti, opak je pravdou. „Lidé jsou v Bruselu v centru dění. Často se tak stane, že uspořádají proti něčemu protest, demonstraci. To se pak na celý den zastaví autobusy a metra,“ řekl Ondřej Zeman.

Příkladem může být ukrajinská krize. „Tehdy před budovou evropské komise stály desítky lidí, které demonstrovaly,“ vzpomínala Alena Kučerová. Její spolužačka Aneta Vlková připomněla stávky hasičů za zvýšení platů.

To připomnělo Ondřejovi Zemanovi zážitky, kdy se šli spolu podívat, co se děje. „Na jedné straně byli hasiči, na druhé straně barikády policistů. Bylo to paradoxní v tom, že vlastně obě skupiny byly státními zaměstnanci, ale stávkovala jenom jedna,“ řekl. Když ale někde začalo hořet, hasiči neváhali ani minutu a ze stávky vyrazili k požáru.

Česko platí nejvíce pokut, nemuselo by

Studentů jsme se také zeptali, jak vidí problematiku různých nařízení a příkazů Evropské unie, kterou našinci často kritizují.„Většina lidí neví, že to jsou pouze doporučení a je na státech, zda je přijmou. Pokud ano, tak nesou následky, když je nedodržují. Když jsem tam byla, tak jsem se dočetla, že jsme stát, který přijal nejvíce rezolucí z komise, ale zároveň platí největší pokuty,“ řekla.

A jestli se mladým politologům praxe v Bruselu líbila? „Určitě to byla dobrá zkušenost,“ shodují se.

O užitečnosti praxe řekl i prorektor kolínské vysoké školy, Vladimír Srb. „Studenti si tak ověří teoretické poznatky v praxi. Můžeme jim vyprávět o funkci bruselské instituce, ale podílet se na činnosti zastoupení Středočeského kraje je dobrá zkušenost,“ řekl.