„Konkrétně 17. listopadu 1989 jsem ještě vůbec o ničem nevěděl. Až 21. Přijel jsem do Prahy na ředitelství středočeského nakladatelství a najednou na nástěnkách místo standardních hesel typu Splníme závazky 15. sjezdu KSČ či Doženeme, předeženeme bylo něco docela jiného. Četl jsem proklamace Nesouhlasíme se zásahem proti demonstrantům na Národní třídě apod.," vypráví Petr Král. „Podepsaný byl závodní výbor ROH a ředitel, v té době mladý pokrokový člověk," dodal.

Petr Král poprosil o ofocení proklamací a odvezl do Kolína. „V té době už byly kopírky, sice takové východoněmecké, ale byly," směje se Petr Král.

Proklamace vyvěsil na knihkupectví a do rána byla výloha plná letáků. „Další den přišla taková malá paní z okresního národního výboru s tím, že to musím sundat. Řekl jsem, že to neudělám. Odešla a už se neobjevila," popsal s tím, že na Vánoce přes letáky ve výloze ani nebylo vidět, jestli je tam vánoční zboží. Lidé letáky přidávali a přidávali…

„Televizní opravář pan Raška nám přinesl televizi a reproduktory, takže jsme udělali smyčku Jakešova projevu na tehdejším Červeném Hrádku. Celý den jsme to pouštěli, to bylo krásné, jak se lidi zastavovali, dívali se, nejdřív se smáli, pak už ne, začali si něco uvědomovat," popisuje Petr Král další emoce.

„Největším zážitkem byla asi generální stávka, kdy se zaplnilo celé náměstí. Tehdy přijel první tajemník OV KSČ Josef Říha, lidi začali pískat, sestoupil, nastoupil do sanitky a ta ho s houkáním odvezla," dodal.

Když se dnes Petr Král podívá zpět na léta, jež uplynula od dob zvonění klíči, je rád, že se nastavila demokracie, svoboda, můžeme si říkat a ukazovat, co chceme, třeba červené karty.

„Dřív jsme byli závislí na lidech, kteří si říkali uvědomělí, ale byli spíš nevzdělaní. Dnes máme možnost prodávat odbornou literaturu, klasickou literaturu, naši českou literaturu, je to všechno úplně jinak. I v knížkách si můžete vybrat. Je to demokracie, a to je to nejpodstatnější, co máme," uzavřel.