Sladké prázdniny. V těch dobách jsem se podíval několikrát do tehdejších DDR, byla to pro mne coby dítě naprostá „Honeckerova" exotika. Ta představa, že jedu z Československa ven, byla pro mě dítě velkým lákadlem a dobrodružstvím.

Podívat se ven v době kolem roku 1980, to nebylo jen tak. Jako dítě jsem neměl občanku a tudíž jsem potřeboval výjezdní doložku, a to prosím i na cestu do DDR.

Moje první setkání s tehdejší Německou demokratickou republikou bylo díky pobytu na letním táboře.

Bývala to běžná praxe výměnných pobytů a poměrně snadno dostupná, pokud jeden z rodičů pracoval například v ČKD Dukla a podobných podnicích.

Bylo mi 10 let a pamatuji si cestu lůžkovým vlakem směr jezera u Berlína a pobyt na táboře s neskutečným budíčkem prostřednictvím sirény.

Tábor mi zůstal v paměti, protože jsem zde potkal svou první dětskou lásku. Další léta plynula a do DDR jsem se o prázdninách vrátil ještě několikrát.

Miloval jsem tu možnost se tam podívat, protože to byla pro mne jediná možnost, jak se podívat jinam, než bylo Husákovo Československo.

Pro mne byla němčina, německé pudingy, německé vláčky, indiáni, cetky na kola, časopisy v němčině (je jedno zda tomu rozumíte) prostě všechno to, co nebylo dostupné doma, vrcholem socialistické exotiky.

Jinou možnost jsem coby zástupce generace Husákových dětí neměl.

A na závěr perlička, cesta s rodiči na hranice s DDR Trabantem 601 kombi trvala minimálně 2,5 hodiny a jedna nádrž benzínu, s nutným přimícháním oleje při tankování, nestačila.

Samozřejmě řízky v alobalu v hliníkové krabičce, exotické východní marky (kurz 3Kčs=1 východní marka), pocitové obavy z divných lidí v uniformě na hranicích, to vše bylo realitou té doby. Sladké, naivní a krásné prázdniny tehdejšíma dětskýma očima.