Maminka pochází z Dolního Němčí a její sourozenci a další příbuzní bydlí snad ve všech koutech Moravy. Někteří žijí v Přerově, ve Věrovanech, v Tovačově jiní právě v Dolním Němčí. Vzhledem ke vzdálenosti jsme se s rodinou během roku téměř neviděli a tak jsme pak prázdniny trávili právě tam.

Z Českého Brodu jsme museli vyjet vlakem v sedm ráno, abychom v Kolíně přestoupili na rychlík, který nás ještě dopoledne dopravil do Přerova, případně do Olomouce na nádraží. Odtamtud jsme pak museli pokračovat autobusem. V brzkém odpoledni jsme se už vítali s rodinou, kterou jsme celý rok neviděli.

Když jsem trávila čas ve Věrovanech, často jsme společně se sestřenicemi docházeli do místní sokolovny, kde jsme skotačili hlavně na trampolíně. Dnes ji mají děti takřka na každé zahrádce a my jsme to do sokolovny tehdy měli také co by kamenem dohodil.

Využívali jsme také toho, že ihned za zahrádkou tetičky protékal Mlýnský náhon, který ústí do Hradeckého rybníka a je ramenem řeky Moravy. Na něm jsme se projížděli na lodičkách a krátili si tak dlouhou chvíli.

Často jsme z Věrovan vyjížděli na kole a lesními či polními cestami se vydávali do nedalekého Tovačova. Právě kolo byl dopravní prostředek, díky kterému jsme se dostali na návštěvu k dalším příbuzným. Návštěvy samozřejmě nebyli pro děti moc zajímavé. Naši rodiče si museli říci všechno, co za celý uplynulý rok nestihli. Sdělit si všechny dojmy a zážitky. My většinou jen seděli a poslouchali. Přeci jen v té době ještě nebyli telefony a komunikace přes pohledy a dopisy nebyla zdaleka tak častá, jako když si nyní můžeme zatelefonovat kdykoli si vzpomeneme.

Radka Braunsteinová