Vedle kávy je Ondřej Novák velkým fanouškem muziky. Neumí si bez ní představit život. „Muzika je pro mě doslova esenciální, jen pár minut denně mě postihne ticho," směje se fanoušek hudby, který 
v „úspěšném" roce zvládne vyrazit na dva festivaly a desítku koncertů.

Vzpomínal na své základní hudební vzdělání. „To mám z desek, co měli rodiče doma a tzv. dráťáku. Formoval mě Chladil, Hála a Smetana. Pak ale přišel Hurikán Janda a už to jelo," vzpomíná.

A jak přišla tvrdá hudba? „Nezapomenu, když po revoluci maminka přivezla album BAD od Jacksona, fantastický obal a neuvěřitelná nadčasová muzika, kterou jsem na gramofonu točil častokrát a pochopil jsem, že muzika je univerzální jazyk. Nerozuměl jsem ani slovo anglicky, ale hudbě ano," říká.

V pubertě pak narazil na Depeche Mode, pak přišly i legendy jako Pearl Jam, Nirvana, Oasis. Pochopitelně ho neminul ani heavy metal, tehdy starý Arakain 
s Lucií Bílou, AC/DC, Iron Maiden, Manowar. „Pak mi bratránek zapůjčil kazetu The Greatest hits II, kterou koupil až ve Švýcarsku, temně modrý obal a znak „nějaké kapely" Queen a bylo to," vzpomíná. Freddie Mercury se stal jeho nejoblíbenějším zpěvákem. „Mít stroj času, rád bych vyrazil do Wembley v roce 1986," směje se.

„První festival, na který jsem kdy vyrazil, byla rovnou slovenská Pohoda 
v Trenčíně na letišti. Od té doby jezdím již jedenáct let," vypráví.
Ondřej Novák je otcem. Snaží se vychovat syna 
k lásce k hudbě? „Samozřejmě toužím, aby můj syn měl to, co já postrádám více než vousy – a to je hudební dar a zpěvný hlas. Já tedy zpívám hrozně, ale velmi rád. Formuji ho bigbeatem a rockem," říká.

Co se týká dalšího odpočinku, žertuje, že je skromný. „Klidně budu celý den koukat do zdi, jen když si u toho budu moci poslouchat nějaký koncert nebo album a budu šťastný chlap. Moc rád spím. Když mám volno a vyzvedávám synka ze školky, tak si vždycky spolu dáme šlofíka. Rád se procházím, jsem takový dálkový chodec, velmi dobře to čistí hlavu," dodává.