Zápasy mají pečlivě zapsané v kalendáři díky přítelkyni Lucii a pokud možno si žádný nenechají ujít. Hokejový svět si užívají také jejich dvě dcery, čtyřletá Adrianka a šestiletá Karolínka. Také ony fandí a společně se svým otcem volají „Češi do toho!". 

Stejně tomu bylo i při sobotním zápase. To fandili společně se svými přáteli. Malá děvčata však jen chvilku. Přeci jen zápas začal až v osm hodin. Ačkoli nemohli malé slečny zápas sledovat až do konce, nezapomněli při fandění na vlajky ani na dresy v českých národních barvách. Ačkoli byl dres příliš velký, malá Karolínka si ho nesundala za celou dobu, co zápas mohla sledovat.
Rodinu nezajímají jen zápasy českých hokejistů.

Když mají čas rádi koukají i na jiná utkání. „Včera jsem koukal na Slováky," řekl Robert Talacko v pondělí, kdy se chystal na sledování zápasu Česko – Kanada. A prý u toho měli s Lucií stejné nervy, jako kdyby hráli Češi. Zápas totiž mužstvo Slovenska rozhodl až v prodloužení, kdy vstřelili rozhodující branku do sítě Bělorusů. „Hurá," ozývalo se v tu chvíli bytem, jako kdyby hrál náš národní tým. Přeci jen Slováci jsou stále naším srdcím blízko, a tak si rodina vychutnala také Slovenskou státní hymnu. Je však jen jeden okamžik, kdy se Slovensku nefandí – když hrají s námi.

Ačkoli většinu zápasů sledují Talackovi doma, na pondělní zápas s Kanadou se vydali fandit do místní restaurace. „Tentokrát jdeme fandit s ostatními přáteli do hospody," potvrdila Lucie svými slovy v pondělí před zápasem.
Oba dva s přítelem se Kanaďanů obávali. O jejich síle a strachu z prohry prý hovořili již v sobotu, kdy český tým vyhrál v základním hracím čase nad Lotyšskem 4:2.