Není to tak dlouho, co přístup ke kostnici dekorovala a také poněkud znesnadňovala bujná vegetace a otočit starým, dlouho nepoužívaným klíčem v zámku chtělo opravdu chlapskou sílu.
To už je dnes minulostí, ovšem snaha místních obyvatel sehnat na rekonstrukci objektu dostatek peněz, se zatím míjí účinkem. Neuspěla ani jedna ze dvou žádostí o dotaci. Místní obyvatelé, které snaha o záchranu památky poměrně hodně stmelila, se ale nevzdávají. Uspořádali už několik benefičních koncertů na podporu památky a dokonce i dobročinnou sbírku.
„Vynesla přes 75 tisíc korun," říká kronikářka Ludmila Tvrdíková, jež je vůdčím duchem celého snažení. Na obec se čtyřmi stovkami obyvateli je to krásné číslo, není ale asi třeba připomínat, že v rozpočtu opravy památky však pouhý zlomek. Pomoci v záchraně památky se snaží samozřejmě i obec, ovšem kolik může obec velikosti Žehuně za svého rozpočtu uvolnit? Navíc nedávno doplácela velké akce typu vodovod, kanalizace. „Což znamenalo velké výdaje," poznamenává starosta obce Karel Horák.
„U pana starosty jsme našli velkou podporu. Po dohodě s proboštem Vladimírem Hronkem vypracoval jménem farnosti žádost o vypracování projektu," připomíná Ludmila Tvrdíková.
„Projekt už je hotový, ale zatím jsme jen u něj. Chybí peníze a kostel i kostnice chátrají. Stav kostela je už vysloveně havarijní, hlavně krovy jsou špatné," dodala.
Žehuňské památky, zejména jednu z mála kostnic, ve které jsou opravdu lidské kosti, nejen prázdná stavba, „objevil" před časem milovník a znalec nejen regionální historie Roman Šulc. „Kolik takových v regionu máme? Samozřejmě známou kutnohorskou, potom kostnici u chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně a pak tuto zapomenutou v Žehuni," říká a doplňuje, že již je dojednáno, že dojde k přeznačení turistické stezky tak, aby žehuňské památky nemíjela jako dosud.
Za zhlédnutí totiž jistě stojí i stařičký mlýn, využívaný později jako škola, či secesní venkovská vila z roku 1910 na hrázi mlýnského náhonu (soukromá). Obrovský prostor lidské představivosti dávají zbytky zaniklé tvrze ukryté na dně více než dvěstěpadesátihektarového Žehuňského rybníka (největšího ve Středočeském kraji a devátého největšího v České republice, jeho stáří je více než 500 let).
Možnost archeologického průzkumu tvrze z mladší doby hradištní je tedy jen při vypuštění obrovského rybníku. Existují domněnky, že Keltové z Dobšic sídlili právě zde – v místech dnešního dna Žehuňského rybníku, v jehož okolí se dnes rozkládá také ptačí oblast – obora Kněžičky vyhlášená v rámci projektu NATURA 2000 na celkové rozloze téměř dva tisíce hektarů.
A mimochodem, slyšeli jste o venkovské architektuře žehuňského typu? Na žehuňské návsi dva takové domy najdete. Snaha Žehuně a jejích obyvatel o záchranu památek neutuchá i přes zatím řadu neúspěchů. Věří v úspěch v grantovém řízení automobilky TPCA, jejíž zástupci obec přednedávnem navštívili, i v pomoc Místní akční skupiny Zálabí. Potom by se možná mohl uskutečnit i takový malý sen místních – muzeum. „To nám dnes zní jak rajská hudba," uzavírá Ludmila Tvrdíková.
O žehuňské kostnici
Barokní kostnice, která sloužila v minulosti zároveň jako márnice, byla postavena v letech 1765 – 66 podle návrhu architekta Františka Kermera, který zřejmě stavěl i sousední kostel sv. Gotharda. Interiér kostnice je řešen jako volný prostor s dekorativním uspořádáním lidských kostí na půdorysu písmene U.
V 2. polovině 18. století kosti uspořádal farář Jan Šolc s učitelem Melicharem Ulrichem. Zápis v obecní kronice uvádí: „Když vystavěna nová kostnice, tu kosti našich předků uctivě od nevinných dítek ze staré kostnice přeneseny do nové a tu v úhledné skupiny srovnány…"
Stěny z lidských kostí jsou vysoké 2,5 metru a 60 cm silné zpevnili provizorně aktivisté pro záchranu kostnice dřevěnou konstrukcí, ale jednotlivé kosti zřejmě nejsou k sobě navzájem nijak přichyceny. Jsou naskládány v několika vrstvách, lebky se střídají s kostmi z končetin a na některých místech jsou zbytky kostí uspořádány do tvaru ondřejského kříže. V jihozápadním nároží je vyrovnána z lidských ostatků hranice do výše 1,5 metru a na stropním trámu je zavěšena stylizovaná girlanda z pánevních a hrudních kostí ve středu s lebkou. Kosti pochází ze zrušených hrobů z původního hřbitova. Při jižní stěně se dochovala barokní dřevěná procesní rakev, t.č. přenesená do tzv. zimní kaple kostela sv. Gotharda.
zdroj: www.cestyapamatky.cz,
Ludmila Tvrdíková: Pohled na Žehuň a okolí v průběhu věků (2012)
