Se zdravotními klauny se mohou dětští pacienti a jejich rodiče setkávat v kolínské nemocnici pravidelně každé úterní dopoledne. Tentokrát s nimi přijela ještě menší skupinka studentů a pracovníků Gymnázia Jiřího Ortena v Kutné Hoře.
Nezapojili si sice přímo do komických scének veselých klaunů, přesto s jejich činností mají nemálo společného. Podpořili ji totiž výtěžkem z dražby kalendáře a veřejnou sbírkou uskutečněnou na sklonku loňského roku.

„Na začátku byla touha pomoct. Řekli jsme si, že když už jsme gymnázium, tak komu jinému než dětem. Dali jsme se dohromady kantoři, studenti i rodiče a uspořádali jsme sbírku, jejíž výtěžek podpořil právě zdravotní klauny," popsala učitelka Jana Štrublová.

„Každému, kdo přispěl, jsme poděkovali kalendářem," dodala. Není to kalendář ledajaký, nafotili ho přímo učitelé a zaměstnanci kutnohorského gymnázia. Pod názvem Jako za starých časů v něm najdete jejich fotografie v historických kostýmech.

Fotografoval Zdeněk Oliva, správce gymnazijní sítě, jehož je fotografování velkým koníčkem.

„Za podporu jsme velmi rádi, už proto, že na nás na kutnohorském gymnáziu pomysleli. Těší nás i zapojení studentů a rodičů, kteří podporují regionální nemocnice," dodala ředitelka obecně prospěšné společnosti Zdravotní klaun Kateřina Kubešová.

V kolínské nemocnici bylo na ambulanci pěkně plno. Od strachu z vyšetření nebo slziček po něm dokázali klauni odvést pozornost dětí k legráckám a bublifuku prakticky ihned. A Dr. Huba bavil vtípky i nejednu i maminku či tatínka, kteří se svými dětmi na ambulanci zavítali.

Lukáš Vláčil má svou práci opravdu rád
Lukáš Vláčil je v roli Dr. Huby naprosto úžasný. Děti ho milují, legráckami, které pobaví děti, ale pochopí dospělí, dokáže rozesmát i rodiče, s kolegyní zvládá nespočet hereckých improvizací a variací. K práci zdravotního klauna dostal podle svých slov vlastně náhodou.
Jak se to přihodilo?
Hlásil jsem se na konkurz a vlastně ani nevěděl, do čeho jdu. Až později jsem zjistil, jak je to smysluplné, jaký to má význam. Tehdy ještě mnoho zdravotních klaunů nebylo.
Jak dlouho už se této činnosti věnujete?
Už deset let.
Co se vám na tom nejvíc líbí?
Můžeme se neustále vzdělávat. Tím, že pokaždé hrajeme pro někoho jiného, máme neuvěřitelnou šanci neustále rozvíjet naše dovednosti. A navíc představení nikdy není stejná.