Přijeli střelci z Bärnau bei Berlin, z Roztok u Prahy, z Horšovského Týna, z Prahy i Slánská rota a řada dalších. Přivítáni byli všichni, ať už pod jedno nebo pod obojí přijímají. Střelci, kteří se zúčastnili střeleckého klání, složili v pokleku na levé koleno přísahu, slavnostní salvou pak hejtman nad střelci, bratr Martin Picek se svými druhy zahájil slepou ranou vlastní soutěž. Střílelo se z kuší alias samostřílů i z ručnic.

„Všichni účastníci stříleli na 25 metrů 12 šipek, to je základ. Pak šest nejlepších na přesýpací hodiny, to je semifinále po čtyřech ranách, a pak tři nejlepší na malovaný terč," popsal Martin Semrád z Guardie Broda Bohemicalis, jež slavnosti za podpory města pořádá. Sám se také střeleckého klání zúčastnil.

Nechybělo několik střeleckých ukázek, boj měšťanů s lapkovskou rotou rytíře Vraždy, při které došlo na střelbu i šerm, po celý den se příchozí mohli podívat také do historické řezbářské dílny, kovárny s obrovským měchem a usměvavým kovářem, nechyběla velmi pěkná dobová hudba, středověký život bylo možné okusit i dobovou kuchyní, pro děti byla připravená historická střelnice nebo malovaný kolotoč na ruční pohon a mnoho dalších zajímavostí k pobavení i poučení.

Král střelců po skončení soutěže získal nehynoucí slávu, nejhorší střelec byl pak dřevěným mečem potupně pasován. Ve středověké společnosti byl totiž typickým nepřítelem měšťana šlechtit neboli rytíř. Prakticky všichni měšťané, aby mohli dobře bránit hradby, trénovali střelbu. Nejdříve z kuší, pak z ručnic. Každý obyvatel mužského pohlaví uměl střílet. Časem se z tréninků vyvinuly soutěže a z nich pak celá městská slavnost s programem. Taková, jakou co nejvěrněji kopírují i současné každoroční Svatováclavské střelecké slavnosti včetně střeleckých disciplín, byť ty soudobé slavnosti jsou zkrácené do jednoho dne na rozdíl od několikadenních středověkých.

Mladá dáma mezi střelci

Anežka Schöning, Svatováclavské střelecké slavnosti 2015 v Českém Brodě

Mezi drtivou převahou mužů nebylo možné přehlédnout sympatickou mladou dámu s kuší v ruce i u líce. Anežka Schöning přijela na českobrodskou střeleckou soutěž z německého Bärnau a mezi mužskými soupeři se rozhodně nezapřela.

„Střílím už dlouho, v Německu jsem členkou středověkého sboru, kde jsem začínala v devíti letech. V té době jsem asi poprvé střílela, už to ani přesně nevím," popsala. Co jí na historické střelbě nejvíc baví? „Je to takové zvláštní. Všichni se snaží o autenticitu, ale stejně se chtějí trefit," smála se.

Že by se mezi převahou mužských střelců cítila nezvykle, se říct nedá. „Vždycky pro mě bylo normální, že s nimi střílím," dodala Anežka Schöning. K českému křestnímu jménu přišla díky mamince, která je Češka. I obě Anežčiny sestry dostaly česká jména - Maruška a Eliška.

Láska k historii už od dětství

Dlouholetým milovníkem historické střelby je i organizátor Martin Semrád. Věnuje se jí už od roku 1999. „Byl to můj koníček vlastně už od základní školy - historie, husitství," vysvětluje Martin Semrád, který spolu s dalšími členy Guardie Broda Bohemicalis pracuje na úpravách parkánu hradeb. A je to na celém prostoru, věru, znát.

Právě zde, či zhruba v těchto místech, se ve středověku střelecké slavnosti skutečně pořádaly. „Jsou dvě zmínky z Českého Brodu ze začátku 16. století, kdy se na parkánu střílelo. Jedna ze zmínek je dost tragická, kdy terč v podobě ptáka umístěný na dlouhé tyči zasáhl blesk, sjel jako po hromosvodu a zabil střelce," popsal historicky doloženou událost. Při novodobých střeleckých slavnostech se už terč na tyč neumísťuje, ani ne tak z obavy z blesku, ale proto, že by střely dopadaly do města.

Pro radost i poučení

Na sobotní střelecké slavnosti si našla cestu i řada diváků, stálých, kteří přicházejí prakticky každý rok, i takových, kteří se přišli podívat poprvé. Mezi ně patřili i Lenka a Vladimír Hrončekovi z nedalekých Bylan.

„Vypadá to tu moc dobře," zhodnotili. „Máme nakoukaného Robina Hooda a teď jsme se přesvědčili, že zdejší střelci mají luk větší, i šíp je úplně jiný," smáli se. „Často vyrážíme na akce, které souvisí s historií, je to taková nostalgie, člověk se i ledacos dozví. Přijeli jsme i kvůli dětem, aby se někam podívaly. Určitě jim z toho něco v paměti uvízne a jednou si vzpomenou, že na akci byly s rodiči," dodali.