Bylo téměř jasné, že do skanzenu zamíří spousta lidí, což se vyplnilo dvojnásob vzhledem k výbornému počasí a samozřejmě také vzhledem k bohatému programu pro malé i velké návštěvníky.

Pro mnohé to byla první návštěva muzea lidových staveb po jeho dostavbě, takže mezi roubenými chalupami ozářenými podzimním sluncem bylo nezřídka slyšet věty „Jé, tohle tu taky nebylo" či „Tady si pamatuji, že se koulela velikonoční vajíčka, ale nebyl ten svah jinde?".

„Ta náves je nádherná a obrovská. Nestihli jsme v létě slavnostní otevírání skanzenu, tak jsme sem vyrazili nyní a je to tu opravdu k nepoznání," nechala se slyšet Marcela Krháňová, která do Kouřimi přijela s celou rodinou.

Nebylo to ale jen sluníčko, které o Svatohavelském posvícení v muzeu lidových staveb hřálo. Byla to i tradičně příjemná atmosféra skanzenu a uvnitř chalup i roztopené pece. Však se také řepánky a jiné lidové dobroty typu miletínských modlitbiček zadělávaly z mnoha kilogramů mouky a každý mohl ochutnat. A nejen to.

Mohl si i vyzkoušet třeba krouhání zelí do velkých necek, k němuž z okna přilehlé chalupy velmi lákavě voněla posvícenská husa, nebo tlouct mák či se pustit do výroby svatého obrázku malovaného na skle.

Skanzen zkrátka přenesl příchozí do atmosféry posvícení českého venkova 18. a 19. století. Folklórní soubor Barunka z České Skalice k tomu všemu předvedl barokní lidový zvyk „tlučení kohouta", zrekonstruovaný podle záznamu z roku 1672, proložený řadou humorných písní, tančily se lidové tance, nechyběl řemeslný jarmark s keramikou, voňavým kořením, lákavými sýry a dalším zbožím, kdo měl chuť, mohl také pohovořit s mistrem likérníkem o tradiční výrobě a samozřejmě i něco ostřejšího ochutnat nebo se stavit na něco dobrého k snědku v nové skanzenové hospodě Šperkovně.

Další plánované národopisné pořady budete moci ve skanzenu navštívit například 4. prosince (Svatomikulášská obchůzka) či 18. prosince (Zlatá adventní neděle).