Prvním tématem je 120. výročí založení zdejšího muzea, protože v roce 1896 vznikla Muzejní jednota, která vytvořila základ dnešního muzea. Vznikla z iniciativy redaktora a měšťana Josefa Miškovského.

„Šestky v dějinách českobrodského muzea mají svůj osudový význam. Roku 1906 byla muzejní sbírka poprvé zpřístupněna veřejnosti. V roce 1966 se Podlipanské muzeum stalo součástí Regionálního muzea v Kolíně," vysvětlil Vladimír Rišlink.

„Krásná secesní budova, kde dnes muzeum sídlí, je dílem nikoli z doby vzniku muzea, ač to tak bylo původně plánováno. Vznikla až ve 20. letech 20. století," dodal.

Druhým tématem byla právě probíhající výstava Narození, svatba, smrt v české lidové kultuře.

S těmi dvěma tématy souvisel i program. Zaměstnanci muzea se oblečením přenesli do konce 19. století, do českobrodského muzea zavítal také hudebník Josef Krček s částí souboru Chairé, konkrétně se zpěvačkou Janou Havlovou Piherovou, a také hudebník, dirigent, sbormistr a hudební skladatel Jaroslav Krček. Vidět a slyšet vystupovat oba bratry společně se divákům nepoštěstí příliš často.

Svůj program věnovali právě tématu, jemuž je věnovaná i výstava. „Toto téma koresponduje s lidovými písněmi. Všichni vzpomínáme na své dětství, my měli s bratrem to štěstí, že nám maminka zpívala ukolébavky, což se dnes už moc nedělá, ale sem tam se maminky snaží, a je to tak dobře. Protože to, co vychází od maminky, z její duše, to zůstává v paměti dítěte po celý život. V paměti národa nám zůstaly krásné ukolébavky," popsal Josef Krček a společně s bratrem a Janou Piherovou zahráli a zazpívali například velmi vzácnou ukolébavku, kterou zapsal Jan Ámos Komenský.

Josef Krček představil nástroje vyrobené ze zvířecích rohů. Začal u buvolího (basový), přes menší volský (tenorový) až po úplně nejmenší. „Podle hudebního zákona pro dechové nástroje, čím více se tyto nástroje zkracují, tím vydávají vyšší tóny," vysvětlil.

Jaroslav Krček do českobrodského muzea přivezl například unikátní harfu, která je vlastně jediná na světě. Sám ji vymyslel. Nepotřebuje pedály, jsou v ní všechny tóny, protože má dva bloky strun. „Je trochu na hlavu se v tom při hraní vyznat, ale kdo se chce naučit, naučí se," usmíval se Jaroslav Krček a dodal, že tato harfa je i výborný doprovodný nástroj. Trojici účinkujících doprovodila například při dojemné jihočeské molové svatební písni o loučení nevěsty s rodiči, což je rituál, který dnes už také prakticky neznáme.

Nechyběly ani nástroje jako třeba lyra nebo citera, v jejímž doprovodu celý sál zpíval oblíbenou píseň tatíčka Masaryka Ach synku, synku. A co by to bylo za českou lidovou muziku, kdyby chyběly dudy, klarinet a harmonika. A věřte, že dvě známé moravské lidovky v podání takových mistrů, jakými jsou bratři Krčkovi, je věru zážitek.

Před touto třešničkou na dortu ovšem při muzejní noci předcházela ještě celá řada zajímavostí. Historik Vladimír Jakub Mrvík pozval přítomné na procházku městem se zajímavým výkladem. Skupinku zájemců provedl například velmi krásnou sokolovnou, jež je nově plným právem zapsaná jako kulturní památka, příchozí měli možnost prohlédnout si i nedávno zrestaurovanou oponu.

Cesta vedla také přes náměstí, kde Vladimír Mrvík ukázal místo, kde původně mělo stát muzeum, zavedl příchozí také do kostela sv. Gotharda, kde se mohli podívat i do sakristie, u domova Anna pohovořil o původním městském špitálu a dalších zajímavostech.

Následovala komentovaná prohlídka výstavy Narození, svatba, smrt, jež návštěvníky seznamuje se spoustou obyčejů a pověr, které provázely člověka od narození po smrt. Spoluautor výstavy Ernest Fábik jako bonus prozradil mimo jiné zajímavosti třeba o porodních bábách či kmotrech, které se do výstavních prostor už zkrátka nevešly.

Příchozí měli možnost volného vstupu do všech expozic, všechna schodiště už od vchodu příjemně dekorovaly svíčky, pro děti bylo připraveno hned několik dílniček, kde se jim věnovali odborníci z řad zaměstnanců muzea. Děti si mohly zahrát na archeology, zamířit do restaurátorského či přírodovědného pracoviště nebo do oddělení dokumentace.