Kouřim, náměstí, pod mrakem. A za mlhy. Taková atmosféra vládne v sobotu dopoledne na srazu veteránů aut Škoda.

Mlha ale není ledajaká. Vůně a výpary pochybně spáleného benzínu visí ve vzduchu a rozlézá se po okolí jako hustý karamel.

Jenže to ale není žádná výstavka aut. Tohle je závod.

Řidiči se prochází kolem aut, okukují konkurenci, ve výsledku se ale rovnají na startovní čáře. Vyjíždí po jednom po předem stanovené trase podle indicií. Nikdo neví, co přesně přijde. Jsou to ostří závodníci, ne vyjukaní jezdci.

Na startu stojí hnědý hadraplán, jeho řidičovi se nadšením pro závod lesknou oči. Chvilku má ale stařičký vůz problémy s nastartováním.
Několik kolegů se nabízí, že ho roztlačí, nakonec motor škytne a následně se rozeřve. Velorex zapíská pneumatikami, pogumuje kočičí hlavy na silnici a vyráží do dálky.

Teprve teď se dozvídám, že nejde pouze o to dojet někam nejrychleji. Závodníky totiž čeká spoustu úkolů, závod se nese v duchu Starých pověstí českých. Musí proto na jednom stanovišti ukázat, jak umí sít semena, na jiném budou zase stavět klenbu.

Jedna ze zastávek je v podstatě rébus. Zastaví je totiž „policisté“ a nenechají se přemluvit, aby řidiče pustili znovu na trať. Odpověď je ale znovu ve Starých pověstech českých. „Budou muset použít Svatováclavský prapor. Tím se odháněli nepřátelé, což v tomto případě budou spoluorganizátoři převlečení za policisty, kteří budou závodníky lapat. A dokud na ně řidiči nezamávají tím praporem, nenechají je odjet,“ vyprávěl organizátor Jiří Neumann.

Na vítěze závodu čekal ohromný pohár.

Kolona veteránů v menším osazení druhý den pokračovala ještě do Poděbrad, kde se vybrané vozy utkaly na okruhu. „Vymazlenější motory dosahují dokonce rychlosti až 170 kilometrů v hodině,“ pochlubil se silnými vozy Jiří Neumann.

Závodění s veteránem je velmi finančně náročné, říká jezdec
S účastníkem srazu Lubošem Kůrkou z Cerhenic jsem si popovídal o tom, zda jsou veteráni drahý koníček a kde vůbec k takovému autu přišel.


Jak se člověk dostane k veteránům?
Je to koníček jako každý jiný. Auta se vám musejí líbit, sháníte a pak seženete. Tohle bylo moje z prvních aut, které jsem měl.


Upravoval jste ho hodně?
Ten vůz se dělal v roce 1954 jako závodní speciál, bylo to v dílnách pod UDA Praha, což později byla Dukla. Stavěly se jako speciální závodní, byly vyrobeny tři vozy s různými karoseriemi. Je to typ Střela 1100.


Jak je moc finančně náročný? Nenadává vám žena, že dáváte peníze do veterána?
Tenhle vůz mám v tomhle stavu už za svobodna, takže v té době peníze tolik nerozhodovaly. Ještě jsem za svobodna jezdíval závody do vrchu a na okruzích v kategorii historických vozidel. V dnešní době je závodění velmi drahé, pokud nemáte sponzory, což na historické auta se hůř shání, tak to člověk musí oželet. Spíše se proto věnuji obyčejným srazům, kde finančí stránka není tak náročná.


Máte dva syny, kolik jim je?
Jedenáct a devět. Jmenují se Luboš a Honza.


Kluci, máte rádi veterány? Chtěli byste si někdy pořídit takové auto?
Rozhodně! Ale doma už máme starého Fiata. Další auto ale sháníme, těžko říct, zatím si vybíráme.